Nepříjemná nemoc ho totiž připravila o kus levé nohy. Zdraví ho ale trápí i nyní, krátce před vánočními svátky. Starosti mu dělá zejména druhá noha.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Ve svém nevšedním životě stihl velké věci. Tenhle důrazný a obětavý hokejista napomohl československé reprezentaci k šesti medailím z mistrovství světa, v roce 1972 se pak dočkal v Praze dokonce titulu světových šampionů. Z olympiády v Sapporu 1972 si přivezl bronz, v Dukle Jihlava zase slavil sedm titulů mistra republiky. V roli trenéra reprezentační dvacítku přivedl dvakrát po sobě k titulu mistrů světa. Stačí? Až by se chtělo napsat, že právě hokej, v němž Holík vždy preferoval tvrdou práci, mu v poslední době pomáhá v jeho nelehkých časech.
Jenže tenhle nezničitelný „rafan“ nabídnutou vizi rázně odmítá.
Největší radost mu prý dělá jeho rodina. „Nikdy jsme neměli problémy. Děti žijou v Americe, dcera Andrea vyhrála juniorský Wimbledon v tenise, syn Bobby získal dva Stanley Cupy. Mám skvělá vnoučata, zeťáka, snachu, bezvadnou manželku. A taky ještě mámu; je jí 92 let!“
Nestěžuje si, prý tady v Česku žije velice rád a nechápe, proč jsou u nás lidé věčně nespokojení. „Vždyť i moje děti říkají, že ani v Americe se normální lidi nemají tak dobře jako tady.“
