Proč toto připomenutí? Rio podobné psalo také. Asi největší sportovní kontroverze uplynulých her se udály v boxerském ringu. A to především ve finálových soubojích těžké a supertěžké váhy.
Největší olympijské krádeže v historii olympijských her
V nich stáli na straně poražených Kazach Vasilij Levit a Brit Joe Joyce, kteří své soky - Rusa Jevgenije Tiščenka, respektive Tonyho Yoku z Francie jasně přeboxovali, bodoví ale viděli oba souboje jinak než všichni ostatní.
Nebylo to ale poprvé, co vzaly osudy sportovců do rukou jiní.
1936 Alois Hudec: Jak se malý Čech vzepřel nacismu
O příběhu černého sprintera Jessieho Owense bylo již napsáno hodně řádek. Nebyl ale jediným, kdo v Berlíně bojoval proti „osudu“.
Tehdy osmadvacetiletý Alois Hudec byl úřadujícím mistrem světa v gymnastice, konkrétně na kruzích, měl i další medaile. V Berlíně skončil dvakrát čtvrtý, hlavně ve víceboji šlo o hodně těsný prohraný duel s domácími a Švýcarem.
Na svých oblíbených kruzích ale předvedl naprosto dokonalou sestavu. „Raději jsem držel všechny prvky dvakrát delší dobu, než byly předpisy,“ vyprávěl později.
Hudec bral ve finále za známku 9,8 bodů zlato, sudí tuhle výjimečnou sestavu českého sokola jinak ohodnotit nemohli.
1972 SRN vs. Pákistán: konec nadvlády v pozemním hokeji
Do her v Mnichově brali zlata v tomto sportu od návratu do programu v roce 1928 jen Pákistánci a Indové. To se ale mělo změnit. Domácí výběr porazil Pákistánce už v základní skupině a stejný kousek zopakoval po výsledku 1:0 i ve finále.
Co na tom, že vítězný gól padl po střele, která byla dle pravidel příliš vysoká, že předtím soupeři neuznali sudí regulérní gól. Fanoušci asijského výběru je poté zlili, hráči odmítli převzít medaile.
1972 SSSR vs. USA: Tři vteřiny třikrát jinak
Zapomeňte na NBA. Nejpamátnějším zápasem basketbalové historie je ten z finále olympijských her v Mnichově. Američané dokázali po dvou úspěšných trestných hodech Dougha Collinse poskočit tři vteřiny před koncem zápasu do vedení 50:49. Jenže...
Už během jeho pokusů si vybrali Sověti oddechový čas, dle pravidel ale chybně. Po rozehrání a odehrání dvou sekund začaly dohady. Do těch se vložil i generální sekretář Mezinárodní federace Renato Jones, který ač na to neměl pravomoce, nechal posunout časomíru na tři sekundy od konce s rozehrávkou pro Sověty.
Jenže u stolku špatně nastavili časomíru na 50 sekund a celá rozehrávka se po již započatých oslavách Američanů musela ještě jednou opakovat. A tentokrát Sověti senzačně zavěsili, otočili na 51:50 a poprvé, i naposledy vyhráli olympijský basketbalový turnaj.
1988 Roy Jones Jr.: Když stojíte nejen proti soupeři
Už v předchozích kolech boxerského turnaje v Soulu zmlátili domácí funkcionáři sudí, kteří rozhodli o výhře soupeře Korejce.
Kdo ví, zda se sudí nebáli podobné pomsty i ve finálovém duelu lehké střední váhy mezi mezi domácím Parkem Si-hunem a americkou vycházející hvězdou Royem Jonesem Jr. Ten svého protivníka bil jako žito, s přehledem vyhrál všechna tři kola, bodoví ale rozhodli v poměru 3-2 na body pro Korejce.
„Američan vyhrál tak snadno, že jsem si byl jistý tím, že zbytek mých kolegů dá vítězství jemu. Proto jsem svoje rozhodnutí připsal domácímu boxerovi abych nedostal hostitelský národ do rozpaků,“ okomentoval jeden z bodových své rozhodnutí v souboji označném za „krádež století“.
2000 Andreea Raducanová: diskvalifikace za Nurofen
Tehdy teprve šestnáctiletá rumunská gymnastka vybojovala na OH v Sydney tři zlata, což se před ní naposledy povedlo její slavné krajance Nadě Comaneciové. Jenže před závodem ve víceboji ji dal týmový lékař proti nachlazení a začínající chřipce Nurofen.
To, co je pro normální smrtelníky běžné, byl zde problém. Nurofen obsahuje pseudoefedrin, který patří na seznam zakázaných látek. Raducanová o zlato přišla a i když se později potvrdilo, že nechybila, a potrestán byl lékař, medaili zpět kvůli pravidlům nedostala.
2000 Erki Nool: Přešlap, který neviděli jen sudí
Mít 739 bodů, nebo ne?! To je v desetiboji sakra rozdíl. A ví to Roman Šebrle i jeho estonský rival Erki Nool. Ten v sedmé disciplíně doslova a do písmeně tančil na hraně konce zlatých nadějí.
Dle dostupných záběru už byl za touto hranicí. V prvních dvou pokusech hodil disk mimo výseč, ve třetím přešlápl. Jenže sudí původně červený praporek vzali zpět a i když rozhodnutí poté ještě jednou změnili, Estonci s protesty nakonec uspěli. Nool v soutěži zůstal a po závěrečné disciplíně mohl slavit zlato, když o 35 bodů porazil právě Šebrleho.
„Erki jasně přešlápl jako prase, sudí mu ale pokus konec uznali, stále to beru jako nespravedlnost,“ přiznal i po letech Šebrle, který byl v té době králem světového desetiboje. Náladu si spravil až o čtyři roky později, kdy o jeho triumfu v Athénách už nemohlo být jakýkoliv pochyb.
2012 Sin A Lam: Jedna vteřina jako věčnost
Tohle slovní spojení, které je tak často používáno, není pro korejskou kordistku jen prázdnou frází. Sin A Lam byla za stavu 5:5 a díky vyhranému losu vteřinu od semifinálové výhry nad Němkou Brittou Heidemannovou.
Poslední sekunda duelu se ale opakovala třikrát, naposledy proto, že na časomíře zůstalo 0,02 sekundy. Napotřetí se Heidemannové nástup povedl, Korejku zasáhla a mohla slavit. Zásahu přitom rozhodně nedosáhla za 0,02 sekundy, nesmyslné rozhodnutí rozhodčích tak stálo Sin A Lam postup. Zvrat nepřineslo ani korejské odvolání, které celé trávila kordistka v slzách na planši.
2012 Cho Jun-ho: hra rozhodčích s praporky
Vyhrál, mohl slavit, přesto stál a smutně čekal. Korejský judista Cho Jun-ho na praporky, tedy rozhodnutí rozhodčích, porazil ve čtvrtfinále váhy do 66 kg Japonce Masašiho Ebinumu.
Jenže místo oslav musel sledovat, jak se jdou rozhodčí radit se šéfem světové federace, po jehož zásahu své verdikty otáčejí. Do boje o medaile, ve kterém následně získal bronz, musel Cho Jun-hoa posunout až následný protest korejského výběru. Přes opravy získal bronz posléze také Ebinuma.
