Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Milionový souboj dobra a zla. Zařadí se mezi největší boxerské bitvy?

Sport

  10:19
Američan Floyd Mayweather a Filipínec Manny Pacquiao, dva velcí sportovní nepřátelé, se už o víkendu utkají v bitvě síly, chytrosti a peněz. Zařadí se jejich zápas mezi nejlepší boxerské duely v historii? Show v lasvegaské hale nese název Zápas století.

Boxeři Floyd Mayweather (vlevo) a Manny Pacquiao lákají na Bitvu století. foto: ČTK/AP

Jeho aktéry budou dva drobní bojovníci, jimž váha ukazuje stěží 67 kilogramů. Jsou však absolutní špičkou v nabité velterové váze!

173 centimetrů vysoký Floyd Mayweather a o čtyři centimetry menší Manny Pacquiao.

Střet, jehož vítěz si zajistí držení tří pásů z kvarteta nejprestižnějších boxerských organizací.

Půjde v něm o nejvyšší odměny historie – boxeři si rozdělí v přepočtu přes 5 miliard korun.

Image bijců je jasná. Na straně „zla“: arogantní osmatřicetiletý Američan, který nezřídka své soky častuje ostrými výrazy, velmi rád se vychloubá svým majetkem a za domácí násilí strávil dva měsíce za mřížemi. Na straně „dobra“: skromný o rok mladší Filipínec. Milující manžel, oddaný křesťan a člověk, který se na veřejnosti prezentuje slušným vystupováním.

„2. května budete svědky největší události v historii boxu,“ konstatoval úderně Mayweather.

Dva elitní boxeři, velcí nepřátelé, odlišné životní příběhy, hromada peněz a diváci toužící spatřit jejich soud mezi provazy.

Že to tu bylo už mnohokrát? Ano. A vždycky to skvěle fungovalo.

1964 – Ali vs. Liston I.

Američan Sonny Liston dominoval těžké váze v první polovině 60. let. A vládl by jí i dál, kdyby mu nezkřížil cestu mladičký Cassius Clay. Nesmírně obratný boxer a schopný řečník. Později přijal jméno Muhammad Ali, aby stvrdil svou konverzi k islámu.

Liston byl tvrdším a mnohem zkušenějším bojovníkem, i proto o svém triumfu nikterak nepochyboval. Jenže pochybovat měl. Třeba by se pak na svého krajana připravil lépe...

Slova „něco zlého se ti stane“ vyzněla naprázdno.

Nejvýraznější atribut Aliho schopností, tedy rychlost, byl tím, co rozhodlo. Už ve třetím kole se výrazně projevila převaha dvaadvacetiletého Aliho. Zdálo se, že o vítězi bude brzy jasno, jenže... 

Infografika: Bitva století - Floyd Mayweather a Manny Pacquiao.

Nastala komplikace: Alimu se významně zhoršil zrak. Pravou příčinu jeho problémů dodnes neznáme. Spekulovalo se o masti, která měla zastavit Listonovi krvácení a náhodou se dostala Alimu do očí. Možná se jednalo o prostý podvod, kdy přes Listonovy rukavice byla na Aliho tvář cíleně aplikována nežádoucí látka. Šlo o důsledek nepříjemné rány, nebo o něco úplně jiného?

Jisté je to, že vyzyvatel tenkrát musel bojovat nejen s drsným šampionem. Po celé čtvrté kolo si Ali udržoval bezpečný odstup, dokud mu látku stékající pot nevyplavil z očí.

A pak? Diváci sledovali velké Aliho představení. Působil přesně tak, jak o sobě hrdě prohlašoval: „Létám jako motýl a bodám jako včela.“ Liston nestíhal, inkasoval řadu úderů a do sedmého kola raději ani nenastoupil. Ali vyskočil ze stoličky a hlasitě volal: „Jsem král světa!“

Liston se dal dohromady ao rok později se pokusil získat ztracený titul zpět, jenže to už byl Ali zase o kus dál. Aura nezdolnosti „velkého medvěda“ se rozplynula: napodruhé padl k zemi už v zahajovacím kole.

1975 – Ali vs. Frazier III.

Ali svůj titul sedmkrát obhájil. Pak se však jeho rozlet zastavil: odmítl nastoupit do vojenské služby, za což byl odsouzen k pěti letům za mřížemi. Byť vězení se nakonec vyhnul, dál boxovat nemohl – v roce 1967 ho zbavili licence. Mezi provazy se vrátil až na počátku sedmdesátých let. Ovládl dva duely, než mu bylo umožněno usilovat o odebraný mistrovský pás.

V roce 1971 absolvoval první díl trilogie s Joem Frazierem. Neúspěšně. „Smoking Joe“ udržel neporazitelnost a v nezapomenutelném zápase zvítězil na body.

O tři roky později Ali svému soupeři porážku vrátil, duel ale tentokrát diváky vůbec nenadchl. Boxeři jej často kouskovali, schovávali se do klinčů a místo otevřeného stylu boje byla k vidění spíše urputná obrana.

V říjnu 1975 přichází na řadu poslední díl soubojů dvou výjimečných boxerů. A nabídl vůbec nejtvrdší a nejdrsnější podívanou. Zápas byl trefně pojmenován „horor v Manile“.

Floyd Mayweather s mistrovským pásem.

Oba rivalové se před ním nesčetněkrát setkali i mimo ring a vždy to mezi nimi jiskřilo: vyměňovali si ostrá slova, poprali se při televizní diskusi, Ali na svého soupeře dokonce mířil střelnou zbraní...

„Byl jsem připraven v tom duelu zemřít,“ připustil později Frazier. Na jedno oko už byl slepý. A v závěrečných kolech bitvy s Alim mu hrozivě nateklo okolí toho druhého. Přesto to nezabalil. „Alimu jsem vítězství zadarmo dát nemohl,“ vysvětloval s neutuchající záští v hlase ještě v roce 2008, tři roky před smrtí.

Ve čtrnáctém kole inkasoval nebývalé množství úderů. O přestávce plival krev, přitom ale divoce kroutil hlavou: „Nesmíte to ukončit!“ žádal rozhodčího. Jenže ten byl neoblomný. Na doporučení lékaře přiřkl vítězství Alimu. Byl to paradox. „Kdyby se na mě přišel sudí podívat ještě před tím, než zamířil za Joem, řekl bych mu, že se vzdávám,“ připustil Ali. Když byl duel odmáván, zkolaboval. „Ještě jsem nebyl tak blízko smrti,“ popisoval s odstupem času Ali.

1981 – Leonard vs. Hearns I.

V osmdesátých letech byl boxerem číslo jedna Sugar Ray Leonard. Tituly vybojoval v pěti různých váhových kategoriích. Zejména však svedl dva památné boje s legendárním Thomasem Hearnsem – v roce 1981 a 1989 –, jimiž si oba aktéři předplatili místo v síni slávy.

Leonard do prvního vzájemného střetu nastupoval už jako šampion. Na druhé straně Hearns měl na svém kontě 32 vítězství, z nichž rovných 30 ukončil předčasně, a na svého přemožitele stále čekal. Leonard padl do té doby jednou. „Byl však víc než favoritem,“ řekl před úvodním gongem Hearns.

„Svedli jsme bitku, v níž šlo v první řadě o to, abychom přežili,“ vzpomínal Leonard. V první polovině utkání se úřadující mistr světa snažil udržovat od soupeře odstup. Když se mu však po několika inkasovaných úderech významně zvětšil otok kolem oka, rival získal převahu a velký bodový náskok, přístup musel změnit.

Z defenzivního postavení proto Leonard přešel do útoku. Chtěl-li pomýšlet na vítězství, musel soka knokautovat.

Ve třináctém kole rozpoutal peklo. Soupeře dokonce prohodil mezi provazy ven z ringu. Hearns stěží vstal, motal se, ovšem těžké chvíle ještě přečkal. Po krátké pauze už ale nevydržel. Leonard svůj titul uhájil.

Utkání přílákalo na tribuny 23 tisíc fanoušků. A v televizi jej vidělo neuvěřitelných 300 milionů lidí! „Tommy ze mne dostal maximum. Byla to zkouška mentálních, psychických a duševních sil,“ vyslovil se Leonard. „Bylo to výjimečné období boxu,“ přidal se s hodnocením Hearns.

Dodejme, že odveta o osm let později skončila remízou.

1996 – Holyfield vs. Tyson I.

Měli se utkat už v roce 1990, ale cesty Evandera Holyfielda a Mikea Tysona se rozdělily. „Zvíře“, jak se Tysonovi přezdívalo, tehdy zvolil jako Holyfieldova předsoupeře Jamese Douglase, jenže v Japonsku nečekaně padl, a tak se střet nejvýraznějších boxerů těžké váhy o šest let odložil. I proto, že Tyson musel za znásilnění za mříže.

Po propuštění odboxoval pět utkání, vybojoval pás šampiona a obhájit ho měl proti válečníkovi z Alabamy.

V ringu toho listopadového večera ale překvapivě dominoval čtyřiatřicetiletý Holyfield. „Nebyla to pro mne sportovní událost. Měření sil s Tysonem jsem považoval za osobní záležitost. Byla to opravdová rvačka, tak moc reálná, že v ní klidně někdo mohl zemřít,“ nechal se slyšet Holyfield.

Mike Tyson kouše ucho Evanderu Holyfieldovi

V jedenáctém kole orazítkoval o čtyři roky mladšího Tysona tolika ranami, že sudí divoce vedený boj ukončil.

Odveta, která následovala za necelých osm měsíců, skončila skandálem. Zápas, v němž si oba jeho aktéři rozdělili více než 1,5 miliardy korun (v té době rekordní), skončil už ve třetím kole. Frustrovaný Tyson ukousl Holyfieldovi část ucha a byl diskvalifikován.

Rivalovi se omluvil po dlouhých třinácti letech.

2002 – Ward vs. Gatti I.

Bojovali spolu celkem třikrát. První a poslední duel byly ohodnoceny jako nejlepší zápasy roku 2002 a 2003 prestižním časopisem Ring Magazine. Nešlo v nich přitom o titul, nebyly to bitvy nejdražší a ani nejsledovanější. Nabídly však box v jeho nejčistší podobě.

V hlavní rolích Micky Ward a Arturo Gatti. Dva bijci lehké velterové váhy, vysocí jen něco málo přes 170 centimetrů.

Každý byl při jejich úvodním vzájemném utkání počítán, každý byl nesmírně blízko vítězství a každý byl co chvíli zralý na ručník. Jenže nikdo z nich se nevzdal a nevypustil ani vteřinu souboje. Po závěrečném gongu před sebou uznale smekli. Těsný triumf vydřel Američan Ward, v následných dvou neméně úchvatných bitvách slavil soupeř.

Bitva Floyda Mayweathera a Mannyho Pacquiaoa má i vlastní merchandising.

Gatti shledal kouzlo zápasů ve Wardově stylu: „Nejhorší je, když se v ringu potkáte s někým, kdo bojuje úplně stejně jako vy!“

„Nevnímali jsme bolest ani žádné údery,“ přidal se Ward, jenž vzápětí odešel do boxerského důchodu. Na titul sice nikdy nedosáhl, ale za kariérou udělal hned tři tečky, na které jen tak někdo nezapomene.

Kanaďan Artur Gatti po bitvě s Wardem dostal příležitost usilovat o mistrovský pás... A vyhrál, stejně jako v následné obhajobě. Porazit ho dokázal až Floyd Mayweather. Jeho definitivní pád přišel v roce 2009, v osmatřiceti letech byl během dovolené v Brazílii za nevyjasněných okolností zavražděn.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!