"Rodiče si stříhali, kdo tam půjde. Občas byla dvojka z chování. Když jsem odcházel ze střední školy, tak mi říkali, co z tebe, kluku, jen bude. Tak jsem nejslušnější hráč extraligy. Je to takové zadostiučinění," řekl Ujčík.
S manželkou to prý mají se svými dětmi jednodušší. "Když jde manželka synovi na rodičák, tak to není takový stres. Já jsem vždycky ten den chodil suverénně nejdřív z celého roku spát, ale když přišli, tak jsem byl pokaždé vzbuzen," vzpomínal.
Rodák z Jihlavy ale se smíchem odmítl, že by jako kluk dělal nějaké lotroviny. "To si ti kantoři vymýšleli. Jsem soutěživý a v rámci soutěží jsme se i s někým poprali, a dokonce se mi i stalo, že mi někdo omdlel v náručí. Samozřejmě nevinně," vtipkoval Ujčík.
ČTĚTE TAKÉ |
V uplynulé sezoně extraligy si v 33 zápasech základní části připsal jen čtyři trestné minuty. "Je to dané i tím, že jsem neodehrál tolik zápasů. Možná s věkem přišlo zmoudření, ale je to i díky benevolenci pánů rozhodčích, že my páni v letech už máme právo říct názor k některým jejich výrokům," vysvětloval Ujčík.
"A když někoho přiháknu, tak to není tím, že bych chtěl někoho faulovat, ale proto, že potřebuju srovnat rychlost." Rovněž čtyři trestné minuty nasbíral v sedmi zápasech play off ve vyhecované sérii s Pardubicemi, které na hlídání hvězd Vítkovic nasadily Daniela Rákose. "Bylo hrozně těžké se udržet, protože jsem měl v týmu soupeře jednoho favorita, který mi vyloženě pil krev," přiznal Ujčík.
Soustředil se ale na to, aby neoslabil tým a byl prospěšný na ledě. "Když chci týmu pomoct, nemůžu být na trestné lavici. Zvlášť u nás, kde se shození rukavic trestá do konce zápasu, se musí člověk držet." Kanonýr, který v této sezoně jako čtvrtý hráč v historii domácí nejvyšší soutěže překročil hranici 400 vstřelených branek, o další rok prodloužil angažmá ve Vítkovicích. S pětiletým působením v ostravském klubu je bývalý hráč Jihlavy, Slavie, Třince, Plzně, Sparty a finského Kärpätu Oulu maximálně spokojený. V Ostravě by si chtěl splnit sen v podobě českého mistrovského titulu.
Ligové prvenství slavil dvakrát ve Finsku s Kärpätem, na poháru je jeho jméno vyryté i v tuzemsku, ale sám nebere československý titul s Jihlavou v roce 1991 za plnohodnotný. "Hrál jsem jen tři nebo čtyři zápasy, jinak jsem byl celou sezonu v Táboře. Pro mě to titul není, k tomu musím hrát play off a nějakým způsobem se o to zasadit," podotkl Ujčík.
S Vítkovicemi byl za poslední tři roky dvakrát ve finále a doufá, že dobrá parta v Ostravě svůj cíl naplní. "Sedli jsme si v týmu lidsky, fanoušky máme skvělé. V klubu je pohoda. Všechno, co dělají trenéři a celý realizační tým, má hlavu a patu, od tréninku přes kondiční přípravu až po zápasy. I práce s mládeží je výborná a hodně hráčů se zapracovává do týmu," pojmenoval důvody své víry v úspěch.
