Nechci slyšet, že jsem spasitel, říká posila reprezentace Židlický

Jak se zrodilo vaše rozhodnutí pomoci národnímu týmu?
Byl jsem s trenérem v kontaktu jednou dvakrát denně, psal mi esemesky... Já původně říkal, že nepojedu, že počkám na smlouvu. Pak jsem tvrdil, že kdybych podepsal smlouvu do pátku, tak přijedu hned v sobotu... Nepodepsal, ale rozhodl jsem se z minuty na minutu.

Trenér vás hodně chtěl. Jste pro něj téměř spasitel.
Ale to já vůbec nechci. Jsem tady, abych trošku zodpovědnosti a tlaku vzal na sebe a tímto směrem pomohl klukům jak na ledě, tak mimo něj. Nechci slyšet, že jsem spasitel. Spasitel nejsem, když budu moct pomoc, tak pomůžu. Není stoprocentní, že pomohu, ale s tím odhodláním udělám všechno, abych byl platným hráčem.

Sledoval jste zápasy?
Jen ten poslední s Kanadou.

A co na něj říkáte?
V první třetině kluci hráli výborně, škoda, že jsme nedali gól. Ten výkon byl perfektní. Hráči jsou kvalitní a je jen otázka, kdy to prolomí. V úterý máme rozhodující zápas a musíme do něj dát maximum. Spoustu kluků znám a vím, že k tomu přistupují zodpovědně. A nálada? Situace je, jaká je, takže to musíme hodit za hlavu a zápas vyhrát.

Nemáte strach hrát bez smlouvy?
Říkal jsem, že bez smlouvy nepřijedu, ale táhlo se to dlouho. Risk tam určitě je, ale já jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl.

S agentem jste to probíral?
Všichni ví, že tam riziko je. Já o tom nechci mluvit, prostě jsem se takhle rozhodl. Jsem tady a zítra se musí vyhrát. Rozhodně jsem sem nepřijel jako spasitel. Je tady dvacet hráčů, kteří hráli dobře a chyběl jim jen kousek. Dnešní hokej je prostě strašně vyrovnanej.

Věděl jste, že můžete přiletět a už nebude o co hrát? To, kdyby Norové porazili Švýcary.
Věděl. Letěl jsem až v neděli večer z Newarku, ale počítal jsem, že prostě každopádně přiletím.