13. listopadu 2009 22:15, aktualizováno 14. 11 10:52 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Nebudu budovat nový tým. Jen doplňovat, říká kouč Bílek

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Michal Bílek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Bílek | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

PRAHA O jeho schopnostech dokáží fanoušci debatovat hodiny, ale jedno mu nelze upřít: nervy má snad ze železa. Žádný stres a­nervozita. Trenér Michal Bílek (44) si tvář pokerového hráče drží i den před svou premiérou u fotbalové reprezentace.

 "Nervozita přijde, až před námi budou kvalifikační zápasy. Až o něco půjde," říká v rozhovoru pro LN kouč národního týmu.

To budete opakovat až do září příštího roku. Deset měsíců jen přátelská utkání. Je to výhoda?

Michal Bílek

Narodil se 13. dubna 1965 v Praze a už v sedmnácti letech si za Spartu poprvé zahrál v první lize.

Výtečný záložník slavil se Spartou sedmkrát titul, v kariéře však oblékl i dres španělského Betisu Sevilla, Žižkova a s vrcholovým fotbalem se rozloučil v Teplicích.

V roce 1989 byl vyhlášen nejlepším československým fotbalistou roku. Za národní tým odehrál 35 zápasů a vstřelil 11 gólů. Ten nejdůležitější si připsal do sítě Rakouska na mistrovství světa v­roce 1990, který reprezentaci zajistil postup ze základní skupiny.

Jako trenér začínal před osmi lety v Teplicích a přes kostarický Cartaginés, Blšany, Plzeň, Spartu a­ slovenský Ružomberok. Letos v­červenci si ho za svého asistenta u národního týmu vybral Ivan Hašek, který ho pak v říjnu jmenoval svým nástupcem.

Už po svém zvolení jsem říkal, že chci udělat nějaké změny. A na ty teď budeme mít dost času, takže to výhoda je. Kdybychom ale chtěli tým držet pohromadě beze změn, bylo by lepší, kdybychom rovnou naskočili do kvalifikace.

Nebojíte se, aby hráči neztratili motivaci?

Třeba na tomhle srazu zase tak moc hráčů, kteří pak naskočí do kvalifikace, není. Navíc těch srazů do začátku kvalifikace tolik nebude. Prosinec, březen, květen a ­srpen. A kdyby nevyšlo prosincové utkání v Argentině, znovu bychom se sešli až v březnu.

Přitom spousta hráčů se vám nyní omluvila. Není těch absencí před turnajem ve Spojených arabských emirátech příliš?

Postrádám jen Čecha, Rosického a Hübschmana, ostatní jsem nepovolal záměrně, protože jsem chtěl dát šanci dalším. Chtěl jsem jet do Emirátů v co nejsilnější sestavě, ale nemá smysl tam tahat hráče, kteří nejsou stoprocentně fit.

Ostatně to dlouhé mezidobí má i jednu výhodu – český tým by mohl být lákavým sparingpartnerem pro zvučné soupeře.

Je pravda, že zájem o nás asi bude. V minulosti jsme dosáhli dobrých výsledků a dobré jméno nám ještě zůstalo. Jsem zvědavý, kdo přijde s nabídkou.

Máte nějakého vysněného soupeře? Třeba Španělsko, kde jste jako hráč působil?

Hmm, to by byl krásný zápas. Španělé patří do nejužší špičky, byl by to dobrý zážitek. Proč ne.

Má to však i druhou stranu. Budete sice budovat nový tým, ale zároveň od vás každý bude hned čekat výsledky.

Pozor, já nejdu budovat nový tým. Jen ho doplnit. Kostra týmu je pořád hodně silná. Ale cítím, že je potřeba ji doplnit novými hráči. Neříkám vyloženě mladými – klidně, ať se chytne kdokoliv.

Dobrá, dá se ale takové doplňování skloubit s těmi výsledky, na které každý čeká?

V tomhle výběru jsou hodně mladí hráči, i tak ale půjdeme za výsledkem. Zkoušet ano, ale pro psychiku hráčů jsou výsledky potřeba.

Vlastně i pro vás osobně. Když jste přebíral tým, spousta odborníků říkala, že na to nemáte. Bojíte se prvního zakopnutí?

Vůbec o tom nepřemýšlím. Co by bylo, kdyby se něco nepodařilo... To ne. Na druhou stranu počítám s tím, že během angažmá u reprezentace kritika přijde. A je jen na mě, aby jí bylo co nejméně.

Jenže skoro rok nebudete mít v ruce žádné body, žádné postavení v tabulce. Je to nevýhoda?

Beru to jako fakt. Neprobojovali jsme se na mistrovství světa a tohle je realita. Nic jiného nám nezbývá. Ale cítím to jako výhodu, protože můžeme dát příležitost dalším hráčům. Máme třičtvrtě roku na to, abychom vybudovali silný tým.

Jeden z vašich prvních kroků ve funkci byl dost zásadní: vzdal jste se služeb Karla Brücknera. Proč jste se tak rozhodl?

Pan Brückner dosáhl obrovských úspěchů a je třeba mu zatleskat. Hrozně tomu týmu dal a já jsem rád, že jsem s ním mohl tři měsíce pracovat. Ale už v létě bylo jasně, že s koncem kvalifikace skončí i on. Chtěl jsem si do nového týmu přivést někoho úplně nového. Proto jsem tu spolupráci ukončil.

Je těžké říct takové osobnosti: Už s­vámi nepočítám?

Ani to tak těžké nebylo. Pan Brückner do toho v létě sám šel s­tím, že po kvalifikaci skončí. Bylo to vlastně dané.

Prozradíte, co jste říkal svým hráčům v prvním proslovu?

Většinu si nechám pro sebe, ale nastínili jsme si pravidla, která se budou dodržovat.

Týká se to i disciplíny?

Ano, i disciplíny.

Zpřísnil jste režim?

Je to dané prostě tak, že se pravidla budou dodržovat beze zbytku, platit budou pro všechny a kdo je poruší, prostě tady nebude.

Jak tedy pravidla vypadají?

Konkrétní být nechci. Mluvím o­disciplíně, ale kdyby tady byl místo mě jiný trenér, mluvil by o ní stejně. Bez disciplíny prostě nemůžete dosáhnout dobrých výsledků.

Pod tlakem budou nejen hráči, ale i vy. Jste na to připraven?

Projevil jsem zájem vést národní tým, tak s tím musím počítat. Musím se na to pořád připravovat, protože tlak se bude stupňovat.

Ptám se proto, že působíte dojmem flegmatika, kterého hned tak něco nerozhází.

Když je tlaku moc a nabalí se to na vás, pochopitelně to rozhodí i­mě. Ale snažím se být v klidu. Vevnitř to prožívám, i když navenek vypadám jako flegmatik. Občas to ale i ve mě bouchne.

Překvapilo vás, jak moc se rozebírala vaše pověst morouse?

Nepřekvapilo. Ve Spartě jsem své vystupování moc neřešil, ale když jsem skončil a viděl jsem některá svoje prohlášení, uvědomil jsem si, že to nebylo úplně nejšťastnější. Některé reakce, výraz, i na tom se snažím pracovat. Abych byl pro veřejnost přijatelnější. Je mi jasné, že když budu jednat podrážděně, svoje příznivce si nezískám.

Na srazu jste se také usmíval víc než obvykle. Jak na sobě pracujete? To stojíte u zrcadla?

Ne, ne. (směje se) Už po angažmá ve Spartě jsem věděl, že moje vystoupení nejsou nejlepší. Pak přišla první tiskovka po jmenování reprezentačním trenérem. Byla tam trochu nervozita a necítil jsem potřebu smát se. Snažil jsem se soustředit a na někoho to možná působilo trochu divně. Vím, že musím být uvolněnější.

Neuvažoval jste o nějakém školení u odborníků?

To ne, ale dostávám různé rady, dokonce i můj syn mi říkal, že musím s novináři lépe vycházet. Snažím se tím řídit.

Jste muž dvou tváří. Co vlastně dělá Michal Bílek ve volném čase?

Pořád se aktivně věnuju fotbalu, začal jsem hrát za Újezd u Prahy. Tréninky máme v úterý a ve čtvrtek, takže když mám čas, jsem tam. Taky chodím hrát s dětmi tenis, to je naše největší záliba.

  • 1Diskuse