Sotva se narodil, oblékli mu dupačky s logem New York Islanders. Hned k prvním Vánocům mu Ježíšek nadělil brusle a přilbu, což připomíná fotka v rodinném albu.
Prosinec 1998. Půlroční mimino ve výstroji.
O devatenáct let později se útočník s číslem 22 na reprezentačním dresu ve čtvrtfinále juniorského šampionátu dvakrát řítil na finskou branku. Dvakrát skóroval. Poprvé blafákem do bekhendu ve druhé třetině. A pak kličkou do forhendu na začátku nájezdů.
Pešán po vítězném čtvrtfinálovém dramatu s Finy: Byli jsme tým s větším srdcem |
Kdekdo si vybavil výkřik komentátora Roberta Záruby z olympiády v Naganu. „Jsi pašák, Alby!“ chválil jeho otce po proměněné penaltě v bitvě o finále s Kanadou. Po gólu, který znamenal senzační postup.
Kristian vlastně tehdy v hale Big Hat byl. I když jen jako nasciturus v mámině břiše. Víckrát slyšel její vyprávění o japonském dobrodružství. „Byla jsem v pátém měsíci. Měla jsem dvě tváře a deset kilo navíc. Nemohla jsem kvůli tobě sushi, chlapečku! Paní Jágrová mi při nejvíc napínavých chvílích opakovala: Hlavně nezačni rodit! Není ti nic?“
Možná už tehdy do sebe Kristian nasával vášeň pro chlapskou hru mezi mantinely. Však o něm mladší sestra Diana tvrdí: „Ten se narodil hokejkou napřed!“
„Hokejku za sebou tahal, sotva začal chodit,“ vzpomíná Karin Reichelová. „Všechno doma obouchal. Nábytek, radiátory. Po domě měl branky a střílel jako blázen. Pěnovým pukem, míčkem na líný tenis, tenisákem. Díval se na tátovy zápasy v televizi. Lítal a řval: Góóól!“
Ve třech letech začal bruslit. Hůl kupodivu chytil napravo, na opačné straně než otec, kapitán mistrů světa, olympijský vítěz a autor 613 profesionálních branek. Zdědil po něm přezdívku Alby. Chodil za ním do kabiny Toronto Maple Leafs i v Litvínově. Obdivoval dravce Alexe Ovečkina. Spal pod peřinou s povlečením s hokejovými motivy.
  |
Když v Litvínově sám válel za dorost, ostatní hoši jej ponoukali, aby po trefě z nájezdu utíkal na bruslích jako jeho tatík v Naganu. A samozřejmě přitom rozverně hulákali: „Jsi pašák, Alby!“
Teď prožívá nejsladší chvíle krátké kariéry. Ke dvěma zásahům proti Švýcarům ve skupině přihodil dva ještě důležitější proti Finům.
Na penalty se hlásil. Věřil si. Chtěl jet první jako kdysi otec. Rodinný příběh upoutal pozornost doma i v zámoří. A třeba Kristiana výtečné výkony postrčí do vysněné NHL. Pilot se z něj každopádně ještě nejakou dobu nestane. Létat bude hlavně po ledě.
