Zemřel bývalý kouč hokejové reprezentace Říha. V IKEM podlehl vážné nemoci, bylo mu 61 let |
„Úkol, který jsem dostal, jsem nesplnil. A je to škoda, Česko si to zasloužilo, tihle chlapi si to zasloužili,“ říkal Říha o čtvrtém místu, přičemž vděčně poplácal spolusedícího útočníka Michaela Frolíka. „Nevěřil jsem, že mně hráči budou takhle naslouchat, docela jsem se toho bál,“ líčil pak mezi novináři.
„Je fajn, když to trenér takhle prožívá, že je s vámi,“ kvitoval zkušený Frolík Říhův přístup.
  |
S ním chtěl příště uspět ještě lépe. Smlouvu měl i na další sezonu, přestože poté, co svaz oznámil, že už vybral jeho nástupce (Filipa Pešána), zvažoval předčasný odchod z funkce. Jenže jarní pandemie koronaviru letošní světový šampionát zrušila a Říhovi doběhla reprezentační smlouva bez druhého vrcholu.
V lecčems předběhl dobu
Další angažmá u národního týmu už bohužel nepřidá. Ani žádné jiné. Včera Miloš Říha zemřel v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, kde byl od poloviny srpna hospitalizován s nespecifikovanými problémy.
Růžička vzpomíná na zemřelého kouče Říhu: Je to strašné, nevěděl jsem, že je v tak vážném stavu |
„Poslední měsíc byl velký boj, děkuji celé rodině a všem blízkým, kteří byli při nás a snažili se ze všech sil. A tátovi bych chtěl za všechno, co dělal vždy pro ostatní, od srdce poděkovat,“ citoval iSport.cz syna Miloše Říhu mladšího, rovněž hokejového trenéra. Byl to nevídaný úkaz, když spolu v minulé sezoně působili u reprezentace a dřív v sezoně 2014/15 také na střídačce Pardubic. Východočeský celek byl pro Říhu staršího srdeční záležitostí. S různými přestávkami jej bývalý útočník, který v roce 1981 pomohl k titulu Vítkovicím, trénoval hned pětkrát. A právě s Pardubicemi dvakrát sahal po extraligovém poháru. Zvlášť dramatické finále v roce 2003, jehož sedmý zápas pro sebe Slavia rozhodla jediným gólem, patří k památným momentům tuzemského play off. Tvrdé souboje se střídaly s chvílemi rytířského chování a vypjatou náladu přiživovali také oba emotivní kouči: Říha a Vladimír Růžička.
„Je to strašné. Trénoval dobře, poslední roky trénoval národní mužstvo, které pod ním předvádělo dobrý a slušný hokej,“ říkal včera pro Lidovky.cz zdrcený Růžička, který v minulosti dvakrát dovedl českou reprezentaci k titulu mistrů světa. „Ne že bychom byli nějací kamarádi, ale vzájemně jsme se jako trenéři respektovali.“
V novém tisíciletí oba patřili k nejrespektovanějším českým trenérům. Říha v lecčems předběhl dobu. Už v 90. letech prosazoval dnes automatické prvky: forčeking, otáčení hry, střídání čtyř útoků či důraz před brankou. I svému chování dal typický rukopis. Sázel na poctivost, během utkání důrazně komunikoval nejen s hráči, ale i sudími, zároveň se však dokázal proměnit v zábavného společníka.
Renomé si vydobyl i v Rusku
Jsem hrdý, že jsem dostal šanci trénovat reprezentaci, řekl Říha v posledním rozhovoru pro Lidovky.cz |
S bratislavským Slovanem dvakrát vyhrál slovenskou extraligu a coby renomovaný odborník zamířil do Ruska. Tam trénoval i nejambicióznější celky jako Spartak Moskva, Petrohrad či Omsk. Největšího úspěchu však dosáhl s podceňovaným Atlantem Mytišči, s nímž získal v roce 2011 stříbro.
To už se jeho jméno stále častěji skloňovalo jako jedna z variant pro národní tým. Od svazu však tato nabídka přišla teprve před dvěma lety. „Oslovili mne asi až šestého v pořadí, ale pro mne to bylo jednoduché. Kdyby si to nezkusil trenér, který se pohybuje na střídačce třicet let, byl by hloupý,“ povídal loni v červnu pro Pátek LN. „A já jsem si to chtěl zkusit, jsem neskutečně hrdý na tuto šanci. Čekal jsem na to vlastně deset let, nakonec to přišlo a jsem za to moc rád.“ A je dobře, že se reprezentačního angažmá dočkal. Zasloužil si ho.
