Všechny čtyři platné pokusy minimálně na 20,31, dva za jedenadvacítku. Tenhle hřmotný chlapík je vážně ve formě. „Mohlo to být ještě lepší, ale jsem nesmírně spokojený,“ líčil. „Jsou to metry, které se tady dlouho neházely. Ta stabilita mě těší.“
V roce 2017 už zvládl leccos. Porazit skoro o metr německého šampiona Storla. Vylepšit bezmála třicet let starý národní rekord Remigia Machury na hodnotu 22,01. Zazářit na mistrovství Evropy družstev v Lille.
A nyní vyhrát Zlatou tretru, byť ho štval zmíněný přešlap: „Byl by to znovu přehozený (bývalý) český rekord, ale co se dá dělat. Nohy zkrátka nebyly tak dobré.“
Soupeři aby se báli. Staňkovy výkony jej pasují do role kandidáta na světovou medaili z Londýna – a on před srpnovým šampionátem pořád cítí rezervy. I proto, že jeho rozložité postavě nesvědčí cestování a z Lille se vracel až v pondělí.
Koulař Staněk nepoznal přemožitele ani na Zlaté tretře.
„Snad forma trochu dojede,“ usmál se. „A nebudu unavený. Dneska se mi trochu klepaly nohy, v prvním pokusu mi vynechalo stehno. Možná mě rozklepal ten kotel, co tu diváci udělali. Strašně jsem chtěl vyhrát, ještě s takovou formou. Ale věděl jsem, že to nebude lehký závod; každý očekával, že hodím daleko.“
A taky že hodil. Koule není divácky nejatraktivnější atletickou disciplínou, co do kvality však mužská klání nabízejí vážně mnoho.
„Dá se odhadnout, že v Londýně bude medaile viset blízko 22 metrů,“ zmiňuje Staněk hranici koulařské extratřídy. „Doufám, že se jí taky přiblížím. Jasně, Američanům nemusí sednout Evropa nebo londýnské počasí, ale i tak platí, že tohle není běhání, kde se dá taktizovat. Tady se jde po výkonu. Bude to mít hodně, hodně solidní průběh.“
A Staněk pevně doufá, že se tak stane i díky němu. V Ostravě to rozhodně platilo.
