Tým prošel určitým procesem, říká Jarolím po kvalifikaci |
Přitom v Plzni fanoušci na fotbal chodí rádi. Na ligu jich letos dorazilo vždy alespoň devět tisíc, když tam ještě pod trenérem Vrbou naposledy před dvěma lety hrála reprezentace, zaplněný stadion dotlačil národní tým k vítězství nad Kazachstánem. O rok dřív zase nad Islandem.
Pravda, tehdy ještě bylo o co hrát a bojovat, zatímco teď na konci zpackané kvalifikace o světový šampionát přijelo jen slaboučké San Marino, evropský outsider. Počet diváků přesto zarazil, přišlo jich 5 625.
„Ten stadion byl doslova poloprázdný,“ mrzelo Krmenčíka, který je v Plzni doma. Na dobrou fotbalovou atmosféru je odtud zvyklý, jenže tentokrát museli vlažné publikum hecovat najatí bubeníci. U reprezentačních akcí to nebylo poprvé.
Čím si to vysvětlujete?
Nevím, proč české diváky ten národní tým netáhne. Přitom si myslím, že jsme se s kvalifikací rozloučili hezky.
Mrzet vás ale musí množství neproměněných šancí.
Jo, šancí jsme měli dost. Ale výsledek pět nula odpovídá, já sem za něj rád.
Zápasy v kvalifikaci:proti Sev. Irsku 0:0 10 731, Letná proti Ázerbájdžánu 0:0 proti Norsku 2:1 proti Německu 1:2 proti San Marinu 5:0 |
A za váš osobní výkon?
Hrál jsem na domácím stadionu, takže se ode mě asi nějaký gól čekal. Já dal dva, takže spokojenost.
Na góly vám stačilo třiadvacet minut, nemyslel jste pak na hattrick?
Mrzí mě, že jsem ho nedal. Je to škoda. Ládík (Vladimír Darida) mi to tam v jednu chvíli dobře připravil, ale já to trefil jak žák.
Jaké bylo San Marino soupeř?
Jsem zvyklý hrát například proti divizním soupeřům, třetí nebo druhá liga, to bylo asi podobné. Akorát se hrálo na hlavním hřišti.
Takže byste soupeře přirovnal k divizi?
To ne, spíš druhá liga.
Jak vlastně vnímáte vlastní pozici v národním týmu? Zdá se, že jste vyrostl v ofenzivní jedničku. Za necelý rok jste nastřílel šest gólů.
To víte, že mě to hřeje. Útočník se počítá od gólů a já jich chci dávat co nejvíc. Rozhodně tady ale nic nekončí, jdeme dál, já chci dávat góly furt. Ať už proti Domažlicím nebo Německu, vždycky do toho jdu po hlavě. Jsem teď zkušenější. Trenéři se mnou pracují a já lépe vím, kam se pohybovat... Celkově cítím, že jsem asi o něco lepší, ale do hlavy si to nedávám. Furt jedu na sto procent.
Byly poslední dvě výhry nad Ázerbájdžánem a San Marinem příslibem pro další kvalifikační období?
Jsme pořád na začátku, je tu nová generace kluků. Musíte nám dát nějaký čas. Já si myslím, že to zatím vypadá dobře, ale český národ je hrozně netrpělivý, na výsledky Pavlů Nedvědů a Honzů Kollerů si holt musíme počkat. Přijde to, ale musíme pracovat. Věřím, že to bude mít dobrý konec.