Jako by se během pár vteřin smířil se smutným osudem, který ho teď provází.
Přitom chyběla necelá tři kola, aby Alonso i celý tým McLaren dosáhl na první letošní body v šampionátu F1, což je po třetině sezony tristní bilance. Držel se na 10. místě. Posledním, za které je ještě bodová odměna, když zase zaslechl podivný zvuk své pohonné jednotky, jak se teď motorům říká.
A byl konec. O chvíli později v paddocku do na natažených mikrofonů říkal: „Jsem frustrovaný.“
Je to teď nejčastější výraz, který z jeho úst po závodech slyšíte. Jezdce, který je považován za nejlepšího pilota F1 poslední dekády, ničí nespolehlivost vozu a především motorů Honda. Ty nejenom že nevydrží celý závod, ale jejich výkon je bídný.
V Kanadě Alonso ztrácel na rovince oproti ferrari i 28 km/h. „Soupeři nás předjížděli v polovině rovinky a někdy byl rozdíl tak velký, že to začínalo být nebezpečné.“
A světlo na konci tunelu není. Naopak - je tam tma. Ač zástupci Hondy slíbili McLarenu motor vylepšit, tak v Kanadě se nic nestalo. Šéf stáje Zac Brown přiznal: „Ani neznáme datum, kdy k tomu dojde. Dychtivě jsme čekali na vylepšení a je zklamání, že nepřišlo. Není v tom nedostatek úsilí, zdá se, že jsou v Hondě ztracení.“
  |
I proto dál a dál narůstají spekulace, že McLaren se brzy s Hondou „rozvede“. A ač od japonského dodavatele dostává štědrý příspěvek 100 milionů dolarů, tak kvůli špatným výsledkům přichází o jiné mecenáše. A především o velmi výraznou odměnu od vedení F1, která se porcuje právě na základě umístění.
„Zatím to nefungovalo. Přitom rok v F1 je jako věčnost, tři roky jsou jako desetiletí. Nemůžeme být spolu na věky,“ řekl Brown.
I to byl náznak, že řeči o přechodu k motorům od Mercedesu nemusí být jen drby. Zřejmě je to i jediná šance, jak v týmu ještě udržet Fernanda Alonsa. Když ve čtvrtek v Kanadě dostal otázku, zda u McLarenu zůstane, odpověděl: „Musíme vítězit. A když budeme vítězit koncem září, tak zůstanu.“
Ne, vítězit v září nebude. To je sci-fi. Těžko se stáj a její motory znenadání zmátoří, naberou rychlost a nebudou pro smích. Jenže příslib lepších časů (rozumějte motorů) může Alonsovi pomoct. A i když si letos odskočil do Ameriky na slavných 500 mil Indianapolis, dál má prioritu v F1. „Mým cílem je získat třetí titul. A monopost F1 je to, s čím dokážu po šestnácti letech nabraných zkušeností jezdit nejlépe.“
Kdekdo Alonsovi vyčítá, že svou kariéru promrhal špatnou přestupovou politikou. Že nebýt kroků vedle, měl by víc než dva tituly mistra světa. On ale namítá: „Několikrát jsem přestoupil, protože jsem cítil, že je to správně. Taky jsem mohl místo F1 jezdit v tátově dodávce po závodech motokár nebo pracovat v supermarketu. Získal jsem 97 pódií a dva tituly, takže si myslím, že odvádím dobrou práci.“
Vyjma premiérové sezony (2001), kdy se učil u slaboučkého Minardi, přitom až do druhého přestupu kMcLarenu (2015) nezažil rok, ve kterém by nestál na stupních vítězů. Teď ale dva a půl roku čeká. I proto říká: „Jsem v F1 šťastný, až na jednu věc - chybí mi konkurenceschopnost. Je to vše, o co můžete jako jezdec tým požádat, a je frustrující, když to nemáte.“
Jak se ale frustrace zbavit?
