„V semifinále je už možné všechno, rozdíly se mažou,“ říká Miloslav Hořava, zkušený trenér, který dvacítku vedl na šampionátu v roce 2008. „Samozřejmě, Kanada je favorit, ale to neznamená, že musíme zákonitě prohrát. Pokud bude mít tým takové štěstí jako s Finskem, tak je možné všechno.“
Před semifinálovou bitvou si je však potřeba nezaujatým pohledem přiznat, jak velké štěstí junioři měli a jak je Finové po celý zápas přehrávali.
„Bruslili, rotovali, byli neustále v pohybu. To samé Švédi ve skupině, kterým jsme se trochu vyrovnali ve druhé třetině, až když trochu polevili. Jenže ve třetí zapnuli, kdežto u nás mi přišlo, že to nešlo dál posunout. Byl to náš strop,“ všímá si Zbyněk Hrdel, poslední juniorský medailista.
  |
Ne, nehledejte za těmi slovy nepřejícnost, právě naopak. Však Hrdel krátce po postupu napsal na svůj twitterový účet, jak moc by si přál, aby současný výběr v lepším případě překonal bronzový úspěch jeho party z roku 2005.
I tehdy týmu trenéra Aloise Hadamczika nikdo příliš nevěřil. Na turnaji v USA se však sešel kolektiv, z nějž vzešla spousta borců, kteří se později výrazně prosadili. A to včetně NHL. Připomeňme si jména jako Krejčí, Frolík, Polák, Šmíd, Červenka, Kvapil nebo Marek Schwarz, jenž byl dokonce vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje.
Hranice (ne)úspěchuMomentálně se jeví postup přes čtvrtfinále jako senzační, jenže bez medailové tečky na něj každý s odstupem zapomene. Prostě a jednoduše zapadne. Své o tom ví Zbyněk Hrdel, jenž byl v roce 2005 součástí výběru, který získal bronz. "Vidíte, mluví se o něm dodnes. Teď kluci udělali první velký krok, ale chce to završit medailí. Teprve potom bych mluvil o úspěchu." Český tým před třinácti lety zvládl bitvu o 3. místo s domácími Američany. Hrdel si toho úspěchu považuje dodnes. "Ameriku jsme vlastně porazili dvakrát - poprvé už ve skupině. A věřím, že proti USA by kluci mohli v případné bitvě o bronz uspět i letos. Ale nechci nikoho dopředu odepisovat." |
„Hlavně v ofenzivě jsme měli dost talentů, v tom vidím určitou podobnost se současným výběrem, kde mají potenciál kluci jako Zadina, Kaut nebo Chytil. Většina však byla v ústraní a jelikož hrála v zámořských juniorkách, tak je nikdo moc neznal. Letos je tým namixovaný podobně,“ popisuje Hrdel.
I v roce 2005 přešli Češi do semifinále přes Finsko, tehdy ho však porazili mnohem jednoznačněji 3:0. A i před třinácti lety je čekala v dalším kole Kanada. Výsledek? Prohra 1:3, což byl nejlepší výsledek, nikdo jiný s Kanadou neuhrál na turnaji lepší - i Rusové s Ovečkinem, Malkinem nebo Radulovem v sestavě ve finále prohráli 1:6.
„Byl úspěch, že jsme úplně nepropadli, protože oni měli Crosbyho, Getzlafa, Perryho nebo Fleuryho v bráně. Dvě lajny z kanadského týmu šly po turnaji rovnou do NHL.“
I letos (ostatně jako každý rok) má Kanada ve svém výběru spoustu extrémně talentovaných borců. Kvalita je mimořádnáý a v porovnání s Finskem úplně někde jinde. Existuje tedy alespoň jeden objektivní důvod, proč by měli mladí Češi uspět?
„Z vlastní zkušenosti vím, že když se vás na takových turnajích drží štěstí, tak vás obyčejně neopustí. Nehraje se na krásu, ale jenom na výsledek. Všechno je možné, obzvlášť ve chvíli, kdy jste v euforii,“ tvrdí Hořava.
„Turnaj klukům zatím vychází, všechno je perfektně načasované. Když potřebovali, tak dali gól, mají výborné přesilovky. Proti Kanadě můžete uspět jedině týmovostí,“ dodává.
Svou roli může sehrát i chuť a zdravá parta, které si všímá Hrdel. „To také dělá hodně.“ Na druhé straně jsou však patrné nedostatky. Kritizovaná je defenziva, což může být speciálně v souboji s Kanadou velký problém. A až do čtvrtfinále nezářili ani gólmani. Popravdě to byla nejslabší stránka týmu.
Bude tedy stačit zmiňovaná euforie? A nezmírní ji debakl 0:9, který český výběr inkasoval od Kanady těsně před mistrovstvím? „To byla příprava, nic to neznamená. Ale všechno si pochopitelně musí sednout na sto procent. Gólman musí podat výkon jako proti Finům a všichni ostatní ho musí napodobit a hrát na hranici svých možností,“ říká Hořava.
