Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Na hřišti sbírali hvězdní Britové trofej za trofejí. Coby manažeři jsou k smíchu

Sport

  6:00
PRAHA/LONDÝN - Ač jsou na všech velkých turnajích vždy bráni za jednoho ze spolufavoritů, bilance anglické reprezentace tomu rozhodně neodpovídá. Z MS má jediné zlato, staré už padesát let, z evropských šampionátů pak dva bronzy, ten druhý z pro Čechy tolik slavného turnaje z roku 1996. Jenže zatímco hvězdná ostrovní generace té doby s kopačkami na nohou zářila, na manažerském poli je to výrazně slabší.

Gary Neville. foto: ČTK/AP

Na úvod trochu historie a čísel. Anglie před dvaceti lety na domácím kontinentálním turnaji skončila v semifinále na pozdějších šampionech z Německa, když padla na penalty. Byl z toho ubrečený bronz a pocit, že tato generace měla na víc.

Zvlášť když o dva roky na MS skončili Angličané už v osmifinále a na dalším Euru už v základní skupině. Základní jedenáctka z ME 1996 ve složení David Seaman – Gary Neville, Stuart Pearce, Tony Adams, Gareth Southgate – David Platt, Steve McManaman, Darren Anderton, Paul Gascoigne – Teddy Sheringham a Alan Shearer tak dosáhla na mezinárodním poli na největší ostrovní úspěch posledních téměř padesáti let.

Ještě úspěšnější byli na tom klubovém. Dohromady dokázali vybojovat 68 trofejí včetně mistrovských titulů, vítězství v Lize mistrů či tehdejšího Poháru UEFA.

Jenže na manažerském poli u jejich jmen dosud svítí jedna velká nula. A nezmění to ani Gary Neville, kterého ve středu propustila po osmadvaceti odkoučovaných zápasech španělská Valencia. Bývalá hvězda Manchesteru United vyhrála s Valencií jen deset zápasů, pouze tři z nich v nejvyšší domácí soutěži.

Nevilleho pověst skvělého experta (a také asistenta u anglické reprezentace) tím značně utrpěla, jak trefně poznamenal expert Daily Mail Martin Samuel, jednačtyřicetiletý rodák z Bury „nyní už nebude vždy nejchytřejším člověkem v místnosti“.

Zároveň se ale zařadil na dlouhý seznam ke stejně neúspěšným parťákům z týmu z ME 1996. Z nich to pouze Seaman a Anderton nezkoušeli na „druhé straně barikády“.

Nejvíce bylo dosud v manažerských kruzích slyšet o Pearcem, ani on ale velkou díru do světa neudělal, respektive nevyhrál žádnou trofej. A to ani na lavičce Manchesteru City, ani na té anglické, byť se jednadvacítkou dostal do finále ME 2009. V něm ale jeho svěřenci schytali debakl 0-4 od Německa.

Krátce to u trenérského kormidla zkoušeli také Adams (mimo jiné Portsmouth), Southgate (Middlesbrough), David Platt (Sampdoria, britská jednadvacítka, nyní FC Pune City), Steve McManamam (jednadvacítka), Sheringham (Stevenage), Shearer (Newcastle) a dokonce i Gascoigne (Kettering Town).

Nedařilo se ani dalším členům tehdejšího výběru vedeného Terrym Venablesem – Paulu Incemu, Stevu Howeymu, Timu Flowersovi, Stevu Stonemu, Robbiemu Fowlerovi, Nicku Barmbymu i Ianu Walkerovi.

Jako kdyby této „zlaté britské generaci“ byl zapovězen nejen zlatý reprezentační úspěch, ale i ten v trenérských rolích...