LN: Jak si představujete nedělní oslavu narozenin?
Chtěli jsme jet na lyže na Šumavu na Špičák. Manželka Alena ale pro mě prý chystá nějakou speciální večeři. Tak uvidím…
LN: Za rok chcete znovu slavit na Špičáku, nebo byste měl raději hlavu plnou hokeje?
Na hory si samozřejmě případně rád vyjedu i napřesrok, ale můj hlavní cíl pro příští rok je opravdu jiný – hokej. Proto jsem taky začal od prosince intenzivně trénovat.
LN: Proč se vlastně ještě chcete k hokeji vrátit? Vždyť už jste dosáhl téměř všeho – olympijského zlata, Stanley Cupu, domov vám zdobí spousta trofejí z NHL, vyhrál jste extraligu…
Jasné je, že někde musí existovat mantinel, kdy člověk pozná, že dál už to asi nepůjde. Já ho ale zatím nevnímám. Fyzicky, i co se týče třeba reakce, jsem na tom perfektně. Mám před sebou určitou vizi a cosi v mém nitru mi napovídá – makej na sobě, ať se do branky vrátíš. Chtěl bych sám sobě dokázat, že i v sedmačtyřiceti, nebo kolik mně to vlastně je, člověk ještě může hrát kvalitně. Chtěl bych se zase stát součástí mužstva, radovat se z vyhraných zápasů. A když něčemu věříte, škoda do toho nejít… Zároveň ale ani netvrdím, že návrat musí zcela určitě vyjít. Život bez sportu si však představit nedokážu.
LN: Jak vypadá váš trénink v závěru ledna?
Každé ráno mířím na spinning, o víkendech lyžuju, mezitím fotbálky, volejbal, ping-pong… Tedy sporty, při nichž si udržuju obratnost, pohyblivost, reakci a postřeh.
LN: Neříkáte si někdy – mám tohle ve svém věku ještě zapotřebí?
Když mám třeba hodinu šlapat na kole, občas si tak v polovině něco podobného pro sebe taky říkám, ale spíše jen v legraci.
LN: Takže jaké možnosti se vám nabízejí? Česká extraliga? Evropa? Ruská KHL? Nebo snad přece jen ještě NHL?
(s úsměvem najednou zvedne oči ke stropu) Podobný lustr, jaký tady nad námi visí, má dcera ve svém pokoji…
LN: Hezká odpověď… Ale zkuste to přece jenom ještě jednou.
Mám prostě velké cíle. Stačí?
LN: Úplně ne. Tak zkusme vylučovací metodu: Rusko, zejména po leteckém neštěstí v Jaroslavli, už vás, zdá se, zrovna netáhne…
V tuhle chvíli mě srdce do Ruska skutečně netáhne.
LN: Když jste se před čtyřmi roky vrátil z NHL, tvrdil jste, že zámoří je pro vás uzavřená kapitola. Jenže když teď tvrdíte, že máte před sebou velké cíle, tak by se mohlo zdát, že o slovutné NHL přece jen ještě přemýšlíte.
Já už o tom dál nechci mluvit. Máme půlku sezony, takže i kvůli mužstvům, kde bych chtěl případně hrát, by nebylo vhodné se teď k čemukoliv vyjadřovat.
LN: Uvědomujete si, že Češi jsou dost nevděčný národ? Kdyby se vám návrat nevydařil, mohl byste to dostat nepříjemně najevo…
Tuhle vlastnost si trochu přivlastňujeme. Myslím si, že všude na světě to funguje tak, že když je někdo starší, tak se mu moc nevěří. Jasně, musím i s tímhle počítat, ale kdybych na podobné věci myslel teď, tak se na všechno můžu vykašlat.
LN: Až s hokejem jednou skončíte, nepřemýšlíte o tom, že začnete pomáhat dceři Dominice v kariéře zpěvačky?
Rád bych, jenže ona od rodičů pomoc nechce. Všechno si prý hodlá dělat sama.
LN: A co takhle vplout do politiky a posadit se do poslanecké sněmovny jako například Jiří Šlégr? Vždyť po Naganu vás český národ pomalu tlačil do prezidentského křesla…
Mě zajímá daleko víc byznys než politika. I když vím, že tyhle oblasti jsou spjaté. Jednou v Kanadě jsem se do parlamentu zašel podívat a vydržel tam půl dne. Sedět a poslouchat cosi dlouhé hodiny, to by asi pro mě nebylo. Ale co bych v životě nechtěl stoprocentně dělat, to je práce sportovního agenta.
LN: Pročpak?
Neuměl bych říkat manažerům, jak je hráč dobrý a potřebný pro tým, když tomu tak zrovna není. A kromě toho, u těch agentů není nejdůležitější vztah s hráčem, ale s člověkem, který má na něj vliv, a právě s ním být zadobře. Což můžou být milenky, manželky, rodiče, dědeček, babička. Hlavně nepište ty milenky jako první. (směje se)
LN: Povídal jste, že se zajímáte o byznys. Takže co se výhledově ponořit do ekonomické sféry?
O tom hodně přemýšlím. Tenhle směr by mě lákal, jenže já celý život nedělal nic jiného, než hrál hokej. Dost věcí mám vyčteno z ekonomických magazínů, knih nebo televize. Ekonomické vzdělání sice nemám, ale moc mě to zajímá.
LN: Jenže třeba váš podnikatelský pokus s firmou Dominator skončil nezdarem. Jaromíru Jágrovi zase nevyšel tah s Jágr’s barem na pražském Václavském náměstí. Jste snad oba moc důvěřiví na české poměry, anebo jste doplatili na fakt, že jste ze zahraničí nemohli náležitě kontrolovat, co se s vašimi penězi děje?
Za Jardu mluvit nemůžu, za sebe ale tvrdím jedno: člověk by se měl věnovat pouze jediné věci. A to naplno. Já u toho tehdy nebyl, a když u toho nejste, nemůžete mít ani dostatečnou kontrolu. Moje firma nefungovala, jak by měla, to je fakt. Já v ní ale nepůsobil jako manažer, byl jsem investor. Vybral jsem si lidi a zodpovídal za ně. Jenže oni to nedotáhli tam, kam jsem si představoval. A ještě jedna věc – když člověk dělá byznys, je daleko lepší, když nemá známou tvář a jméno. Čímž mám na mysli třeba i Katku Neumannovou. V byznysu je známé jméno spíše nevýhoda…
LN: Povídejte…
I mně se mnohokrát stalo, že se někteří lidé snažili cosi vytáhnout ven přes nějaký bulvár. Nechci říkat, že jsem byl přímo vydírán, ale takové ty strašáky, to jsem poznal taky. Katka určitě o tom ví, myslím, taky svoje.
LN: Kdybyste seděl ve vládě, souhlasil byste s příspěvkem 38 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu na případnou půjčku tonoucím zemím eurozóny?
Na tohle mám jasný názor: nejsem sice se vším všudy přívrženec pana Klause, ale od začátku jsem i proti Evropské unii, jednotné měně a proti tomu, aby nám někdo nadnárodní určoval, kolik může sedět dětí ve škole a podobné hlouposti. Nelíbí se mi, když nám někdo seshora direktivně cosi nařizuje. Pro mě je svoboda a volnost důležitější. A navíc, řeči, že když peníze nedáme, tak na to doplatíme, jsou jen kecy. Škodovky se pořád budou či nebudou prodávat, stejně jako pivo. A jestli nám někdo bulíkuje, že bez společné Evropy nemůžeme existovat proti Americe nebo Číně, tak to jsou naprostý blbosti.
LN: Když už jsme začali těmi vašimi 47. narozeninami, nemohu se nezeptat – víte, v kolika půjdete do důchodu a jak se vůbec důchodová renta vypočítává?
Tak to nevím… (směje se)
LN: Vás odchod do důchodu čeká v 65 letech. Tedy možná…
Fakt? Ale když tady nemám žádné zaměstnání, tak to asi žádný důchod brát nebudu, co? Ještě že si na něj měsíčně posílám pět stovek.
