Karel Abraham naznačil, že snad vám konečně kdosi laso hází. Je to pravda?
Nic není tak, jak se říká. Cosi se objevilo, ale odhaduji, že existuje jen malá naděje, že to dopadne. Čekat hodlám jen do konce ledna.
Snažíte se udržovat stále v kondici, anebo už jste v tréninku zvolnil?
Trénuju, jako kdybych pořád závodil. Pokud věci ale dopadnou tak, že už šanci nedostanu, budu se muset začít věnovat něčemu jinému.
Když se zpětně ohlédnete za svým předčasně ukončeným působením ve stáji Matteoni, nepřipouštíte si, že jste i vy udělal nějakou chybu?
Člověk v případě, jaký se stal mně, samozřejmě většinou začíná u sebe. V dané situaci ale vinu na sebe hodit skutečně nemůžu. S tím, co nastalo, já nemám nic společného, přestože nakonec všechno padá na moji hlavu. Takový už bývá náš sport. Závodník nemívá moc možností a variant, co říkat. Musí holt víceméně jen řídit a poslouchat...
Abraham se nikdy netajil mimořádnou motivací pokusit se při závodech předjet právě vás. Vy jste cítil na závodních okruzích tutéž rivalitu a boj s Abrahamem o prestiž?
Řekl bych, že to trochu vyvolali novináři. Pořád si jen všímali, jestli Pešek porazil Abrahama, nebo naopak.To je taková česká nemoc. Oba jsme bojovali o svoje místo a on byl pro mě soupeř. I když připouštím, že také možná o trochu větší.
Říká se, že v motoristickém sportu rozhoduje výraznou měrou i finanční zázemí závodníka. Anebo si myslíte, že to jde i bez peněz?
Kdyby Karel neměl takové finanční zázemí v rodině, jaké má, ve světě by už nejezdil. Zkraje to v jeho podání totiž nebylo nic moc slavného. Jeho táta je ale šikovný a peníze sehnal, což přineslo ovoce. Určitě je rozdíl peníze mít a nemít. Když je nemáte, skončíte třeba druhý rok a nikomu nevysvětlíte, že v budoucnu můžete jezdit výborně.
Nelitujete někdy, že vy jste podobné finanční možnosti neměl?
Každý si žijeme svůj život a já naštěstí ve světě už také něco dokázal. Teď jde o to, jestli mně někdo věřit bude, nebo ne. Když ne, začnu se živit něčím jiným a život také poplyne dál...
