Ač tomu už mnozí nevěřili, začátkem července oslavil návrat do absolutní špičky. To když se na světovém šampionátu v Berlíně, kde se na vrcholném podniku kvůli zraněním představil v individuálním závodě poprvé od Londýna 2012, vyhoupl na osmé místo. A v anglickém Bathu nyní čtvrtým místem na mistrovství Evropy návrat potvrdil, na OH v Riu jej uvidíme při obhajobě.
Ona druhá role s ním však jde pořád. „Asi jsou se mnou spokojeni, dělám to už třetí rok,“ říká třicetiletý Svoboda.
Focení pro reklamu mu přináší jisté peníze, rozhodně ho ale nepovažuje za práci. „Je to zábava, stejně jako sport.“
Jak se ke kosmetice dostal?
Nabídka přišla po olympiádě, kdy byla tvář hezouna se zlatou medailí velmi frekventovaná. „Oslovili mě v roce 2013, od té doby propaguju kosmetické přípravky pro muže. Vysvětlili mi, že marketingovým plánem je oslovit ženy, aby pro muže nakupovaly deodoranty, parfémy, sprchové gely a podobně,“ přibližuje.
A spolupráce pokračuje bez přerušení. „Úspěch to tedy zřejmě má, ale vlastně nevím, jestli v tom mám prsty já. Na rovinu mi řekli, že něco takového je nezměřitelné. Ale jelikož všechno klape, tak na mém přínosu možná něco bude,“ usmívá se.
Focení pro katalogy mu příliš času nezabere. „Obvykle jsou to dva dny v roce. Jednou na začátku, jednou ke konci roku, jinak mám celý rok klid a čas na trénink. Kdyby toho bylo víc a začalo mi to narušovat přípravu, nejspíš bych odmítl. Priority jsou jasně dané: jsem sportovec a musím trénovat,“ pokyvuje.
Trenér Jakub Kučera, který jej připravuje v Dukle a reprezentaci, prý proti této jeho činnosti nic nemá.
„Z ničeho se totiž neomlouvám. Dřív mu to možná trošku vadilo, ale bylo to vlastně jedno, stejně jsem byl dlouho zraněný. Takže je všechno v pořádku – z ničeho se nevykrucuju a ani to neplánuju,“ vykládá.
  |
Z fotografií je patrné, že si focení užívá. A že to, jak už bylo řečeno, nepovažuje za práci.
„Mám takové heslo: když už máš něco dělat, tak koukej, ať tě to baví. A kupodivu to jde, alespoň zatím se to daří. Jasně, mám z toho nějaké peníze, ale kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Slovo práce zkrátka rád nemám,“ zakroutí hlavou.
Pak se k danému tématu ještě vrátí. „Většina lidí to má tak, že napřed práce, potom zábava. Ale nejlepší je, když je to jedno a to samé. A když se mě někdo zeptá, co dělám pro zábavu, musím říct, že všechno. Vlastně se bez přestání bavím!“ rozesměje se.
Pakliže má srovnat focení při závodech v moderním pětiboji, anebo pro katalog, nezaváhá.
„Příjemnější je to rozhodně při sportu, tam člověk nemusí pózovat. Fotograf si namačká, co potřebuje, a je to hotové. U reklamních materiálů je podstatně víc práce a točí se kolem toho mnohem víc lidí – maskéři, stylisté, osvětlovači. Má to ale i výhody – nemusím nic dělat. Dostanu svačinku, oni mě oblečou a řeknou, jak a kam mám koukat. Jen to oproti sportu trvá i několik hodin a občas to unavuje. U sportu se ale zase musím hýbat,“ přemítá.
Fotografování přes to všechno za nudu nepovažuje, občas si dokonce odnese zajímavý zážitek.
Hele, není to ten model?
„Jednou jsem fotil ve Varšavě. Obrovský ateliér, ještě větší plátno, na kterém bylo moře, sto reflektorů namísto slunce. Namísto pláže tam navezli písek, měli motorový člun, který jsem ‚jako‘ řídil, cákali na mě vodu. Potom jsem viděl tu fotku – ze člunu tam byl jen vršek předního skla, nikde pláž ani moře. Musel jsem se smát, ale řekli, že fotka dopadla skvěle,“ líčí.
Stane se, že jej lidé poznají jako tvář z katalogu, a ne jako olympijského šampiona. „Občas zaslechnu, jak se někdo zeptá: Hele, není to ten model z Avonu? Je to docela legrace,“ culí se.
Modelingem by se prý živit nechtěl. „Nebráním se tomu, není to ovšem hlavní cesta, kterou bych se jednou chtěl vydat. Teď se ale blíží olympiáda v Riu a tam chci uspět,“ má jasno.
