Je večer čtrnáctého června 1998 a pětatřicetiletý Michael Jordan si bere míč. Hraje se koncovka šestého zápasu finálové série NBA mezi Chicagem Bulls a Utahem Jazz. Jordanovy Bulls prohrávají o bod, veškerou váhu okamžiku třímá v rukou žijící legenda. Muž s číslem 23 na dresu dribluje na špici tříbodového oblouku, před ním ho hypnotizuje obránce Utahu Bryon Russel. Jordan rychle vyráží doprava, Russel ho stíhá. Jordan ale zasekává, levačkou lehce odstrčí svého strážce a odlepuje se od palubovky.
Michael Jordan zavěšuje.
Na koš vysílá střelu, která propadne obroučkou a Chicago získává svůj třetí titul v řadě, celkově šestý. Jordan poté oznamuje konec s basketbalem a v očích mnohých se stává nejlepším hráčem historie. Když však vyměnil své slavné kecky za naleštěné polobotky a dres za oblek, začala jít basketbalová pověst někdejší legendy z kopce.
Už dva roky po památné noci v Utahu byl ale slavný Mike zpět v nejlepší lize světa, jen tentokrát v roli manažera. Jako částečný vlastník Washingtonu Wizards tam nastoupil jako basketbalový ředitel, na starosti měl vše, co se týkalo basketbalu, a měl poslední slovo v jakýchkoliv personálních otázkách. Začala tak éra, kterou jeho životopisec Roland Lazenby popsal jako „bolestnou lekci“.
Jordanovi se sice hned podařilo zbavit se dvou nevýhodných kontraktů, následně ale využil volbu číslo jedna v draftu nováčků v roce 2001 na Kwameho Browna - robustního, devatenáctiletého, vytáhlého hráče z Jižní Karolíny. Bohužel to ale udělal v době, kdy tento typ hráčů pomalu ustupoval z výsluní, což Jordan zřejmě neviděl. A aby šel Michael trápícímu se Washingtonu příkladem, rozhodl se opustit křeslo funkcionáře a v osmatřiceti letech znovu navlékl dres, tentokrát v hlavním městě Spojených států.
„Nebyl jsem si jistý, jestli je to dobrý nápad,“ nechal se slyšet tehdejší nejvyšší komisař ligy David Stern. „Nebylo pochyb, že jeho soutěživost z něj udělá skvělého hráče. Jen už to nebude TEN Michael.“ Jordan si sice pravidelně připisoval přes dvacet bodů, víc ale proslul tím, jak právě na „svého“ Kwameho Browna jednou na tréninku hulákal tolik, že dvě stě jedenáct centimetrů vysokého obra rozbrečel. Údajně ho častoval také homofobními nadávkami. „Bylo to hodně tvrdé, ale tohle byl Michael Jordan. S tím jste se prostě museli smířit,“ vypověděl později Brown.
Konec vysokých mužů v basketbale? Hra se proměnila, míříme ke hře ‚bez pozic‘ |
Tým ani s legendou ve svém středu ale nepostoupil dvakrát po sobě do play-off a Jordan nakonec palubovky opustil nadobro. Velká sázka na Browna Jordanovi nakonec také nevyšla, jelikož ten vstoupil do historie jako jedna z nejhorších jedniček draftu v historii, když průměrně nastřílel přes deset bodů za sezonu jen jednou.
Jordan očekával, že mu bude navráceno křeslo sportovního ředitele, po roztržce s vedením ale z Washingtonu odešel. Zůstala jen hořká pachuť, ve Washingtonu se o téhle kapitole dodnes nemluví, ač jejich dres oblékala největší legenda historie sportu. Dres s číslem 23 si dnes nekoupíte ani v klubovém obchodě se suvenýry.
Bill Murray, Bugs Bunny a Michael Jordan. Snímek Space Jam (1996)
Dražen Petrovič brání na olympijských hrách v Barceloně Michaela Jordana.
Jelikož se ale Michaelovi dále dařilo v byznysu, díky reklamám a investicím vydělával víc než jako hráč. Ostatně jen v roce 2014 vydělal na propůjčení své značky různým firmám 100 milionů dolarů – o šest víc než za celou hráčskou kariéru. Mohl si tedy dovolit svůj zatím poslední zářez do mapy NBA. V roce 2010 se stal za 287 milionů dolarů většinovým vlastníkem týmu Charlotte Bobcats ze Severní Karolíny, kde hrával basketbal na univerzitě. V novém působišti se opět postavil do role „basketbalového bosse“.
Devět let po této akvizici je jasné, že excelovat v jakémkoliv sportu ještě neznamená rozumět všem jeho aspektům. Na obranu slavného Air Jordana, kterému se díky jeho manažerským eskapádám začalo přezdívat „Err Jordan“, je nutno říct, že vybudovat špičkový tým v relativně chudém americkém státě je složité. Hvězdy se tam totiž kvůli malým výnosům lákají jen těžko.
Jsi mafiánský kmotr, LeBrone, škodíš, kritizuje Jamese jeden z manažerů NBA |
Největší přešlapy Michaela Jordana přišly i v Charlotte během večerů, kdy si týmy vybíraly nováčky. Správná volba může marginalizovaný tým rázem posunout i o deset příček výš, na vycházející hvězdu navíc chodí víc fanoušků. A Jordanova rozhodnutí byla tak špatná, že kdyby nebyl svým vlastním šéfem, dostal by už dávno padáka.
Za jeho působení vlastnilo Charlotte práva na celkem sedm výběrů v první desítce nováčků, tři z nich dokonce v první pětici. Jenže Jordan se svými výběry naprosto pohořel. Z těchto všech možností, jak založit novou dynastii, se trefil vlastně jen jednou. Hvězdný rozehrávač Kemba Walker táhne tým alespoň do play-off, šanci na titul ale tým nikdy skutečně neměl. Hráči, které Jordan vybral, jako Adam Morrison, Bismack Biyombo či Michael Kidd-Gilchrist, jsou známí spíše tím, jak moc oproti očekávání zklamali.
