Medaili už mám poškrábanou, řekla Sáblíková. A těší se na dovolenou

Je to podobné jako po návratu z Vancouveru?
Připadá mi, že teď je to ještě horší.

Lidé vás všude poznávají?
Stačí vystoupit u čerpací stanice a natankovat si a hned mě s tím mým profláknutým obličejem poznají. Paní u pumpy mi říká: Jé, tady vás mají vítat až v sobotu. A já na to:  No vidíte, a jsem tady už dneska.

Medaile zatím nosíte s sebou. Kde jednou budou?
Zatím nevím. Teď budou ještě nějaký čas se mnou, pak budu ve svém bytě vymýšlet, kam s nimi. Ty ostatní jsou zatím trezoru. Ty letošní jsou už trochu poškrábané.

Poškrábané?
No... Když jsem v Soči odnášela stříbrnou z vyhlášení, tak jsem si neuvědomila, že v kapse mám klíč od pokoje, dala jsem ji k němu a tak ji poškrábala. Ale myslím, že na kráse té medaile to nic nemění.

Kdy se zase vrátíte na led?
V neděli letím do Německa a v Inzellu se budeme připravovat na další Světový pohár. Pak do Holandska na finále poháru a na mistrovství světa ve čtyřboji.

Největší vrchol máte za sebou. Jak těžké nyní bude namotivovat se?
Hrozně těžké. Všichni se připravují na olympiádu a když skončí, tak z každého to soustředění spadne.

Trenér vám vytyčil cíl poosmé v řadě se stát celkovou vítězkou Světového poháru na dlouhých tratích. Vedete o čtyřicet bodů.
Přesto doufám, že budu vůbec stát na bedně. Jsem opravdu docela dost unavená. Udělám na ledě maximum, ale jestli to bude stačit, uvidíme.

Martina Sáblíková při curlingovém turnaji.

Chce se vám vůbec zpět na brusle?
Možná se mi teď chce víc na kolo. Radši bych od bruslí vypla a dělala něco jiného. Ale mám zodpovědnost, vím, že se musím znovu na ty brusle postavit. A věřím, že až přijedu do Německa a stoupnu si na ně, bude to dobré.

Vyhlížíte už dovolenou?
To jo. Těším se, až se pojedu do přírody pomalu projet na kole. Letos bych dokonce zvládla i pár dní lenošit úplně bez pohybu.