VIDEO Slavil houpáním se na jedné ruce. Ondra potvrdil roli krále lezeckého světa |
„Mrzí to nejen mě, ale většinu lezců. Specialisté na rychlost budou padat na druhém chytu, kdežto my budeme mít v lezení na rychlost dvojnásobný čas než oni. Nehodlám se proto kvůli medaili na olympiádě nijak měnit ani omezovat. Medaile z her v našem sportu bude zajímat mainstream, ale rozhodně nebude mít takovou váhu mezi lezeckou komunitou,“ řekl třiadvacetiletý lezec Lidovým novinám.
Adame, jaké je to jet na šampionát s tím, že v obou vašich disciplínách obhajujete zlatou medaili?
Samozřejmě jsem nikde nahlas neříkal, že tam jedu obhájit oba tituly. Bylo to dáno i tím, že jsem to měl před dvěma lety jednodušší v tom, že jsem získal nejprve jedno zlato v obtížnosti lezení a až za měsíc v boulderingu. Teď jsem musel kvalifikaci, semifinále i finále stihnout během pěti dní a to je obrovský rozdíl.
Jaké to je se muset rychle přeorientovat z jedné disciplíny na druhou?
Připravit se na tenhle pětidenní maraton je hodně těžké. Náročná pak byla i příprava, abych vyladil formu přesně na ten týden a navíc na oba závody, ale naštěstí se mi to povedlo. K pořádným oslavám ani nedošlo, nebyl na to čas. Slavit budu až teď o víkendu doma v Brně.
Takže jste spokojený, nebo jste očekával znovu dvě zlata?
K dalšímu doublu nakonec nebylo daleko, proto mě mrzí, že to v boulderingu nevyšlo. Kvalifikace i semifinále mi vyšla na jedničku, proto jsem čekal, že to tak půjde i ve finále. Byl jsem frustrovaný, protože se mi smekaly nohy a bylo to velmi náročné na psychiku. Bouldery jsem totiž zvládal až v posledních sekundách časového limita a to rozhodlo, že jsem byl druhý.
Adam Ondra během lezení na obtížnost.
Druhé místo je však v tak obrovské konkurenci cenné, ne?
V takové konkurenci jsou dvě medaile vlastně úspěch a jsem spokojený. Stejně jako s tím, co jsem předvedl ve finále lezení na obtížnost.
V závěru, kdy už bylo jasné, že vyhrajete, jste se houpal na jedné ruce. Jaký to byl pocit?
Je to neopakovatelný zážitek, nikdy jsem nic podobného ve své kariéře nezažil. Když na vás řve vyprodaná sedmitisícová hala vaše jméno, tak to s vámi trochu zamává. Výhoda byla, že poslední tři kroky už byly lehké, takže jsem si to mohl s diváky užít.
Lezec Ondra je podruhé vicemistrem světa v boulderingu, nestačil jen na Japonce |
Jaké je to lézt onsight, tedy způsobem, kdy se seznámíte s tratí jen na prohlídce krátce před závodem?
Mám úplně vypnutý mozek, pohyby dělám intuitivně podle toho, co vidím. Někdy tedy změním svůj plán z přípravy a lezu to jinak, podle citu. Dívám se jen pár chytů před sebe a často se mi stává, že nedodržím krokovou sekvenci, jakou si před závodem stanovím. Chce to prostě mít lezecký mozek a ten já naštěstí mám vybudovaný.
Takže vítězství v lezení na obtížnost bylo tedy snadné?
Relativně jsem si před finále věřil a také na prohlídce se mi cesta líbila a doufal jsem, že mi bude vyhovovat. V takové cestě se často musí riskovat i v dolních pasážích, kdy si lezec není jistý správnou krokovou sekvencí, ale váhání jej stojí ještě více sil. V dolní pasáži jsem riskoval, ale vyplatilo se a na konci cesty jsem byl stále ještě relativně čerstvý.
Dá se tedy říci, že je to vaše nejoblíbenější disciplína?
Lezení na obtížnost je super v tom, že musíte trénovat na všechno, protože nikdy nevíte, jakou trať vám postaví. Je to hravější v tom, že nevíte, kam polezete. Ta kreativita mě na tom baví nejvíc.
Nejlepší český lezec Adam Ondra na boulderové stěně.
Co ale potom lezení na rychlost, což bude součást olympiády v Tokiu?
Je to úplně jiný sport, nejsou téměř žádní lezci, kteří by lezli na rychlost a zároveň i bouldery a na obtížnost. Lezci jako já jsou lehcí až vychrtlí, kdežto sprinteři mají postavu jako atleti, nedá se to vůbec porovnat.
Jaký tedy máte názor, že se mezinárodní federace rozhodla pro tento trojboj, aby se do programů her dostala?
Formát prostě není správný. Navíc my víme, že se poleze na olympiádě jen v roce 2020. Já se na olympiádu budu plně soustředit a všechno jí obětuji až tehdy, pokud se nebudou počítat všechny tři disciplíny dohromady, ale za každou z nich se budou rozdávat medaile zvlášť. Jsem hodně zvědavý, co se na jednání MOV příští rok rozhodne.
VIDEO: Potvrdil dominanci. Ondra ovládl Světový pohár v lezení na obtížnost |
Mluvil jste o obrovských rozdílech. Jaký čas máte vůbec v lezení na rychlost vy?
Nejlepší časy sprinterů bývají kolem 5,6 sekundy a já si myslím, že nejrychlejší člověk z boulderingu tu trať může dát za osm sekund. Já to bez tréninku dám za deset sekund, pokud se na to připravím, jsem tréninkem schopný to stáhnout někam k 8,5 sekundy. Níž to nepůjde, nejsem rychlostnímu lezení geneticky přizpůsoben.
Pojďme k jinému tématu. Jak se vůbec přes rok na závody připravujete?
Tak ze šedesáti, sedmdesáti procent lezu na stěně, trénuju dvojfázově šestkrát týdně, jak bouldry na sílu, tak na laně na obtížnost.
Vy lezete často i na skalách v Norsku. Jak takové extrémní lezení vypadá?
Lezu v takové velké jeskyni, která je na lezení jedna z nejtěžších. Je to žulová jeskyně Flatanger, kde jsem zvládl vylézt úroveň 9b+. Dá se tam vylézt ještě 9c, ale to se ještě nikomu nepovedlo. Na druhou stranu to nejde se sportovním lezením úplně skloubit, musím se soustředit hlavně na stěnu, která mě teď živí.
Nejlepší český lezec Adam Ondra na boulderové stěně.
Když už jsme u té obživy, jak dlouho chcete u sportovní lezení vydržet?
Závodnímu lezení se chci věnovat tak do třiceti, pak ale samozřejmě lézt neskončím. Budu jezdit na skály, kde se pokusím překonat nejen obtížnost 9c, ale i 9c+. V horách bych se chtěl podívat do Karákóramu, Yosemitu, do Patagónie, pěkných pětitisícovek je po celém světě spousta.
A co osmitisícovky?
Osmitisícovky mě vůbec nelákají. Já normálními výstupy po turistických cestách nechodím vůbec a prvovýstupy jsou na osmitisícovkách zbytečný hazard. Je to vabank, pro mě je to risk, který nechci akceptovat.
Lezecké zjevení Adam Ondra: Výzev, které připravila příroda, je ještě spousta |
A už máte nějak naplánováno, co budete dělat mimo lezení?
Budoucnost zatím neřeším. Chci se ale živit lezením, mám dost sponzorů, kteří mi pomáhají hradit moje cesty na skály do zahraničí, většinou z outdoorové branže. Navíc chodím přednášet a časem bych se chtěl podílet i na nějakém filmu z míst, kam jsem vylezl.
Co se živit ekonomií, kterou jste vystudoval?
V červnu jsem odpromoval a mám bakalářský titul, teď si chci na jeden rok od školy odpočinout. Když jsem musel školu spojit s tréninkem, bylo to sice hektické, na druhou stranu mě to nenutilo myslet 24 hodin denně a sedm dní v týdnu na lezení. To bych pak upadl do deprese.
A jak je to s vašimi následovníky?
Je mi jasné, že jsem vzor, opinion leader. Na druhou stranu já vždycky odmítal trenéra, lezl jsem metodou pokus-omyl. Nikdy jsem si nenechal od nikoho poradit a nikdy jsem nikomu neradil, jak má lézt. Časem jsem se ale změnil, přehodnotil to, tři roky už trenéra mám a sám pomocí přednášek chci přilákat děti k lezení.
