Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Medaile je úleva, teď ji zkusím vylepšit, říká bronzový Lukáš Bauer

Sport

  6:47aktualizováno  9:31
WHISTLER/PRAHA - Medailové vyhlášení si běžec na lyžích Lukáš Bauer užíval. Mával fanouškům a vychutnával si, jak česká vlajka stoupá k nebesům. A doufal, že jednou by mohla viset i na prostředním stožáru pro vítěze.

Lukáš Bauer. foto: Reuters

Zprohýbaná těžká bronzová medaile se mu líbila a v budoucnu pro něj bude představovat připomínku krásného dne. Jednoho z jeho úspěšných. "Můžu se s ní pak někde chlubit, ale to není úplně ono," řekl běžec. Emoce prožívá na trati a v momentu, kdy protne pomyslnou cílovou pásku. "To si říkám: 'Jo, stálo to za to'. A když pak přijdu do servisní buňky a vidím kluky, jak jsou šťastní, tak to mě naplňuje," prozradil Bauer.

VANCOUVER ON-LINE

Nadhodil, že dá medaili servisu do buňky na stadion, protože bez jejich práce by nic na trati nedokázal. "Oni jsou ti, kteří by tam se mnou měli stát," ukázal Bauer směrem k dřevěným stupňům vítězů. Přesto, že si vychutnával slavnostní ceremoniál, v duchu přemítal: "Hm, dobrý. A to je tak všechno. Pořád si říkám, že na tom nejlepším umístění to bude to, co od toho nakonec očekávám."

Při vyhlášení ve Whistleru si závod v hlavě nepřehrával, to zvládl při dopingové kontrole. "Spíš jsem si vzpomněl na pár věcí, jako že děti jsou nešťastné, když odjíždím pryč," řekl otec Matyáše a Anety. "Nevím, jestli závod viděly. Ani nevím, jestli to už chápou. Občas mě vidí v televizi a ví, že tátu pár lidí poznává," pronesl.

Zleva: Piller Cottrer, Dario Cologna a Lukáš Bauer.

Právě Matyáš měl jeho první olympijskou medaili, stříbro z Turína 2006, dlouho v pokojíčku na hraní. "Mates s tím běhal kolem krku. Ukazoval ji kamarádům, ale do školky jsem ji ubránil a už jsem ji zabavil," řekl Bauer. Vancouverský kov má zatím jeden, ale děti už dvě. "Takže se musím snažit, ještě nemám splněno," smál se.

Poněkolikáté zopakoval, že bronzová medaile je pro něj velkou úlevou. Po výhře ve Světovém poháru a triumfu na Tour de Ski od něj nikdo nic jiného neočekával. "Bylo by to braný jako velký neúspěch. Je to úleva a zároveň to může být takový nakopnutí, že tlak si už nemusím tolik připouštět. Teď to zkusím vylepšit," řekl běžec.

Premiér Jan Fischer gratuluje Lukáši Bauerovi.

Zlato mu v olympijské sbírce chybí. Touha slyšet hymnu a vidět vlajku na prostředním stožáru je v jeho nitru veliká. "Budu se snažit, máme na to ještě tři pokusy. Jestli se to podaří, uvidíme. Ale proč to nezkusit," řekl lyžař žijící na Božím Daru. "Bylo by dobrý, kdyby někdo z nás navázal na Martinu (Sáblíkovou)," doplnil.

Nechtěl spekulovat, zda by mohl považovat svoji kariéru za dokonalou, pokud by zlato na olympiádě nezískal. "To ať hodnotí historici," řekl Bauer. "I když jsem udělal výrazný pokrok v nazírání na medaile a doma jsem si pořídil vitrínku, tak to nedokážu hodnotit. Myslím, že jsem začal teprve nedávno a ještě jsem nedosáhl toho, čeho jsem chtěl."

BAUER: BYL JSEM STRAŠNĚ NERVÓZNÍ

Běžec na lyžích Lukáš Bauer startuje již na čtvrté olympiádě a měl by patřit k "mazákům" her. Zkušeností má na rozdávání, přesto před startem pondělní bronzové volné patnáctky cítil značnou nervozitu. "Taky si říkám, že bych měl být výrazně v pohodě, nebrat si věci tak, ale byl jsem nervózní jak juniorek," přiznal Bauer s odstupem několika hodin při medailovém ceremoniálu ve Whistleru.

Trenér Miroslav Petrásek tam v davu za zvuku hlasité hudby říkal, že jeho svěřenec musel k medailím dozrát. Přitom sám běžec si jako vyzrálý ještě nepřipadá. "Já asi nebudu zralej nikdy. Vždycky je co zlepšovat, a jakmile si člověk začne říkat, že je zralej nebo dobrej, tak to je tak akorát konečná," uvažoval dvaatřicetiletý Bauer.

V běžecké stopě ovšem sbírá jeden úspěch za druhým a v posledních třech letech je favoritem každého závodu, do kterého vyrazí. "Ale není to tím, že bych se cítil vyzrálejší. Prostě možná umím trochu líp lyžovat, trochu víc vydržím, ale nejspíš jde o to, že jsem byl ve správný čas na správném místě," řekl Bauer, jemuž k olympijské medaili poblahopřál i prezident Václav Klaus.

Lukáš Bauer na trati.

Jedno je jisté: Bauer je bojovník. Říkají to o něm všichni jeho blízcí a prokázal to i ve Vancouveru, když vybojoval ve vypjatém finiši bronz. "Do jedenáctého kilometru to bylo na krev, pak už to bylo víc než na krev. Nevnímal jsem, dřel rukama i nohama," popsal.

Názor o své bojovnosti ovšem tak úplně nesdílí. "Četl jsem to o sobě v novinách, tak jsem se tomu snažil věřit, ale spíš si myslím, že to je strašně subjektivní pocit. Rozhodující je tohle," řekl a potěžkal medaili. "A jestli ji mám proto, že jsem bojovnější, nebo jsem jel víc v klidu, nerozhoduje," dodal.

Bauer si při závodu vychutnával skoro domácí atmosféru. Podél trati sice v lese žádní fanoušci stáli, ale na stadionu fandili mimo jiné bobisté, jak mu ve vesnici slíbili. "Byla tam spousta českých vlajek a Češi byli strašně moc slyšet. Cologna i Cottrer mi říkali, že jsem tady jak doma, že jsem měl možná vyhrát já," prohlásil Bauer.

Pověstný grog, který pil v předloňské sezoně, kdy vyhrál Světový pohár, si večer před závodem nedal. Zašel servismany poškádlit, že má formu a že od nich chce dobré lyže. "A taky jsem doufal, že tam budou mít rum a mohli bychom si dát symbolicky malýho groga. No a oni neměli. Tak jsem si do nich rejpnul: To chcete, abych dobře závodil, když nejste schopný propašovat rum do vesnice," vtipkoval.

Autor: