Je 29. června roku 2001. Na pařížském bulváru Champs-Élysées se v poslední etapě Tour de France schyluje k nečekanému okamžiku: při výjezdu z poslední zatáčky vystartuje z pelotonu český blesk v růžovo-modrém trikotu ze stáje Lampre.
Spurteři se snaží na Svoradův nástup reagovat, ale už nemají tolik sil. Trenčínský rodák se dvakrát ohlédne, pak dle zvyku triumfálně rozpřáhne ruce. V Paříži právě získal svatý grál cyklistických sprinterů! „Jen tady si to vítězství opravdu užijete,“ líčil poté.
Dlouhých 14 let čekal Svorada na to, až ho někdo z Čechů etapovým vítězstvím na Tour napodobí. Povedlo se to až letos Zdeňku Štybarovi, jenž ovládl dojezd v Le Havru.
Závod míru, etapy na Giru i Vueltě
Vizitka úspěchů chlapíka původem ze Slovenska, jenž v roce 1996 přijal české občanství, je ale mnohem bohatší: triumfoval v Závodu míru, stal se třikrát mistrem republiky v silniční cyklistice a přidal etapové zářezy na Giru i Vueltě.
„Rád na to vzpomínám, bylo to pěkné a úspěšné období. Ale že bych si doma každý den prohlížel medaile ze závodů, to zase ne. Ani je nemám vystavené,“ říká Svorada pro Lidovky.cz
Druhou šanci ano, pak doživotí. Gatlin by měl už jen sedět u televize, říká Mužík |
Profesionální cyklistice dal sbohem v roce 2006, tedy ve svých 38 letech. Na kolo už prý sedne jen sporadicky, v poslední době věnuje svůj volný čas především golfu. „Každý den se snažím alespoň hodinku dvě věnovat pohybu. Ne vždy to však jde.“
Vybavuje cyklisty i organizuje závody
Občas má starostí nad hlavu, ale večerní pohoda u dobrého filmu nebo knihy mu nic moc neříká. „Tohle mě moc nebaví, nic nedělání není nic pro mě. Vlastně si neumím představit den, kdy bych ráno vstal a neměl co na práci,“ vysvětluje.
Asi vás nepřekvapí, že se nejúspěšnější český cyklista historie věnuje hned několika činnostem naráz.
Jako hlavní zdroj příjmů uvádí spolupráci s italskou firmou Lampre, pro jejíž stáj jezdil a nyní u ní pracuje coby manažer prodejů pro Česko a Slovensko. V Brně se podílí na chodu tří obchodů s cyklistickým vybavením. A šéfuje též společnosti, jež dováží cyklistické tretry.
Jako bonus ještě organizuje cyklistické závody. Dříve bikeové, teď spíše ty silniční. „Ale to mám opravdu jen jako okrajovou záležitost, stejně jako spolukomentování v televizi. Snažím se trochu zviditelnit svoje jméno,“ vykládá.
Šampioni po letechSeriál přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Na stránkách Lidovky.cz přinášíme nový díl každý týden. Všechny dosavadní díly naleznete ZDE. |
V pracovním křesle je nesmírně pečlivý. Hlásí, že nemůže dělat věci napůl. Jakmile má chvilku volno, ihned ji zaplní jinou aktivitou. Jakoby ho dlouholeté závodění ovlivnilo i v soukromém životě.
„Práci si důkladně naplánuji a věnuji se jí na sto procent, je to vlastně stejné jako s cyklistikou. Věřím tomu, že když něco děláte naplno, výsledky musí dříve nebo později přijít.“
Touha přivydělat si ho lákala již před koncem kariéry. Už tehdy uvažoval, jak se za pár let postaví na vlastní nohy. Proto pro něj nebyl přechod do „normálního“ života nikterak drastický.
Cyklistiku Svorada dodnes sleduje. „Ale většinou u toho vyřizuji ještě něco na počítači, několik hodin bych u etapy sedět nedokázal,“ zdůrazňuje.
K milovanému sportu přivedl i syna Jana. Moc naději mu ale starostlivý otec do budoucna nedává. „Letos to byl asi jeho poslední rok. Možná ho teď zkusím zařadit do svých obchodních aktivit,“ přemítá. Svorada hovoří plynule italsky, ale domluví se i francouzsky a anglicky. Na první pohled nepůsobí dojmem chlapíka, jenž má za sebou nejcennější cyklistické úspěchy. Zůstal skromný. A povaha pohodáře ho provází dodnes.
