A vy na zázraky věříte?
Podle některých se pořád dějí. Podívejte se na mě. Spousta lidí říkala, že už jsem mrtvý a že se vrátím, jedině když se stane zázrak. Já to ale za zázrak nepovažuju.
Nicméně remíza Slovinců v San Marinu by skutečný zázrak byl.
To asi ano.
Bude se vás středeční zápas proti Severnímu Irsku vůbec týkat?
Není žádný důvod, abych nehrál. I když jsem hodně unavený. Ke konci jsem docela vytuhl, proto jsem musel střídat. Na tak těžkém terénu jsem od zranění nehrál.
Prožil jste proti Polsku nejhorší vítězství v životě?
Je to možný, asi jo. Ale věděli jsme, jaká je situace, takže na to byl každý připravený.
Byl to šok, když jste se dozvěděl, že Slováci prohráli?
Byl jsem opravdu hodně překvapený. Sami si tím docela hodně zavařili, a jestli půjdou do baráže, na mistrovství světa nepostoupí. Určitě.
Věděl jste, jak Slováci hrají?
Ne, ne. Až když jsem střídal, ptal jsem se Ivana (Haška). Nechtěl mi to říct, takže mi to v tu chvíli bylo jasné. Dost mě to překvapilo. Můžeme teď jen litovat, že jsem se nevrátil dřív, protože by Slováci byli v pytli a prohráli. (směje se)
Tím jste si jistý?
S tím jsem tehdy do Bratislavy jel. Ale myslím to samozřejmě vnadsázce. Řeknu to jinak. Bylo by to tam se mnou zajímavější.
Neštve vás to o to víc, že jste se snažil co nejrychleji se vrátit, ale nakonec to bylo zbytečné?
Samozřejmě, že to mrzí. Na mistrovství jsem moc chtěl. Možná že kdybychom nejdřív hráli se San Marinem, proti Slovensku bych hrál. Ale kvalifikace se zvrtla jinde než na Slovensku.
Když budete mluvit dál v nadsázce, s vámi by se nezvrtla?
To je těžké spekulovat. Nechci se do toho pouštět, protože je to už naprosto zbytečné.
Dobrá, kde se to tedy zvrtlo?
S kým jsme hráli jako první?
Se Severním Irskem. 0:0.
A pak?
Polsko. Porážka 1:2.
No jo, začátek nebyl nejlepší. Ale to je jedno, nemá cenu se v tom rejpat a řešit, jaké by to bylo se mnou nebo třeba s Honzou Kollerem, kdyby neskončil. To nemá cenu. Prostě se to nepovedlo.
