23. března 2007 0:29 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Lyžování už tolik neřeším

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Šárka Záhrobská. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šárka Záhrobská. | foto: Hynek Glos, Lidové noviny

PRAHA Sedí v otcově kanceláři v domku na okraji Prahy, obklopená poháry a trofejemi. Šárka Záhrobská (22) uvolněně vykládá o lyžování a občas se jí po tváři rozleje úsměv. Venku mezi květy stromů poletují sněhové vločky.

„Už aby bylo teplo,“ říká první dáma českého alpského lyžování.

Záhrobská má za sebou životní sezonu, kterou korunovala zlatým triumfem na mistrovství světa ve Švédsku. Vedle toho stála poprvé při závodě Světového poháru na stupních vítězů a na konci sezony byla v pořadí prestižního seriálu hodnocená jako třetí slalomářka světa.

LN Věříte v životní osud?
(přemýšlí) Myslím, že jo. Ale není od narození do smrti přesně naplánovaný. Během života se vyvíjí. Některé věci jsou naplánované a zbytek může člověk ovlivnit.

LN Myslíte, že titul světové šampionky vám byl souzený nebo to máte nadřené z tréninku?
Samozřejmě že jsem k tomu nedošla proto, že jsem to měla předurčené. Byla to tvrdá práce a dřina, ale třeba ten směr té cesty byl předurčený. A pak už záleželo na mě, jestli tam dojdu nebo ne. Určitě to není tak, že by měl člověk někde napsáno, že vyhraje mistrovství světa. Zatím jsou dlouhá léta tréninku a různých nepříjemností a naopak příjemných věcí. Je daná cesta, ale jak se s tím poperu, je na mě.

LN Kdyby někdo okopíroval vaši přípravu, může dokráčet také až na vrchol?
Záleží na tom jedinci, co má v sobě, jaké má vlastnosti. Nikdo si ale nemůže vzít moje plány a říct si, že také vyhraje mistrovství světa.

LN Před sezonou jste začala spolupracovat s novým kondičním trenérem Antonínem Strachem. Našli jste spolu správný model přípravy?
Jsme na správné cestě. (usmívá se) Najednou jsem začala cítit, že potřebuju změnu. Jako malá jsem občas přestavovala nábytek v pokoji, protože jsem potřebovala změnu, ale tady jsem i na svém těle začala cítit, že to chce změnu. Přestávalo mě to bavit, přestávala jsem se těšit na trénink. Tohle mi vlilo novou energii do žil. Loni jsme měli na přípravu strašně krátký čas, než jsme to dali dohromady, letos máme víc času a myslím, že s tím víc hneme, protože v kondici mám opravdu velké rezervy. Vím, že musím být trpělivá a úspěchy určitě přijdou.

LN Jaká je nejdůležitější vlastnost pro lyžaře?
(přemýšlí) Lyžování je velmi individuální sport a v individuálním sportu musí mít člověk v sobě trošku sobeckosti a myslet v řadě situací jen na sebe, pokud chce být dobrý. Samozřejmě vrcholový sport potřebuje cílevědomost a pracovitost.

LN Během sezony jste si pochvalovala, že díky novému kondičnímu trenérovi máte víc chuti a energie. Znamená to, že vám na startu „hrají nohy“?
Spíš jsem se na závody letos víc těšila a víc jsem si je vnitřně užívala. Předchozí sezonu jsem všechno moc řešila a strašně o těch závodech přemýšlela a brala je jako snad to nejdůležitější na světě. A ono to tak není. Pořád je to zábava. Mám to štěstí, že ta zábava je současně mojí prací a že mě uživí. Asi to nejhorší, co může člověk udělat, je, když o tom moc přemýšlí. Když ve svěťáku začínáte, tak jezdíte volněji, čím víc jste nahoře, tak máte pocit, že máte snad povinnost se tam udržet nebo opakovat a dokazovat úspěchy. Já nemám vůbec žádnou povinnost, jezdím pro sebe. Chci na tom kopci předvést to nejlepší, co v sobě najdu, a pak je jedno, jestli jsem třetí, pátá nebo desátá.

LN Nebo první...
Nebo. (úsměv) Nebo když v závodě vypadnu a budu mít pocit, že jsem do toho dala všechno, tak jsem holt vypadla. Je to mnohem lepší, než dojet do cíle a říkat si ježíšmarjá, proč jsem to támhle nepustila, proč jsem to tamhle podržela, vždyť se to dalo jet mnohem líp. Pak je člověk nespokojený.

Šárka ZáhrobskáLN Máte slalomové branky naučené z prohlídky nebo v závodě improvizujete?
Člověk si je zapamatuje, vryje si do paměti, kde je jaká brána, kde vlna. Ale nikdy úplně neodhadnete, jakou tam pojedete rychlostí. Během jízdy si pak musíte někde víc najet, někdy naopak zrychlit. Je to těžší ještě tím, že na start člověk musí jít rozpumpovaný, ale při tom soustředěný. Sprinter jde na stovku a nevidí nic před sebou. Střelec se naopak naprosto zkoncentruje na terč. Vám na startu musí bušit srdce a přitom se musíte koncentrovat na to, kde je jaká vlna nebo brána. Je to nádherný sport, to sjezdování.

LN Když zavřete oči, tak vidíte branky, které na vás čekají?
Jasně. Na prohlídce je u každé brány závodník, který má zavřené oči a vidí ty lyže nebo sebe, jak projíždí brány.

LN Při prohlídce sjíždíte podél branek dolů?
Ještě aby nás to nechali vyšlapat.

LN Nevím proč, ale vždycky jsem si představoval, že lyžaři šlapou podél trati nahoru. I když je to, uznávám, blbost.   
Myslím, že se to občas stává v žákovských závodech. Bratr Petr snad jednu takovou absolvoval, když nejela lanovka.

LN Stalo se vám někdy, že jste zapomněla, kudy jet?
To ani ne. (směje se) Při závodě ne. Při tréninku se prohlídky nedělají, jedete deset jízd ve stejném slalomu, první se nejezdí na plno. V žáčkách se mi to asi stalo. Tam se asi nedá čekat, že devítileté holčičky si zapamatují celou trať.

LN Strašně málo vypadáváte. Čím to je?
Nevím. Je pravda, že ve slalomu jsem letos nevypadla ani jednou. Měla jsem velkou jistotu. Je to o tom, kolik má člověk naježděných branek. Výpadek se nedá ovlivnit. Třeba Resi Stieglerová jezdí strašně rychle slalomy a vždycky v půlce vypadne. Když ani jednou nedojela, tak to není nejlepší. Musíte jet naplno, ale zároveň ne bezhlavě, to je těžké.

Šárka ZáhrobskáLN Nenaznačuje to, že ještě máte rezervy?
Určitě mám. Slalom se dá ještě víc pouštět. Když natrénuju, tak získám ještě větší jistotu, abych se nebála zariskovat. Když nastane kolize, tak budu vědět, že to zvládnu.

LN Mívala jste také ten sen, jak vyhráváte důležitý závod?
Když jsem byla úplně malinká, kolem deseti, dvanácti, tak na nějakou hudbu nebo písničku jsem si představovala, že vyhraju. Když se to pak nepovedlo, tak o to víc si člověk pobrečel.

LN Sen o tom, jak vyhráváte mistrovství světa jste nemívala?
To ne. To se spíš týkalo závodu v Pasekách.

LN Když jste doopravdy něco vyhrála, bylo to lepší nebo horší než v těch představách?
Je to úplně jiné.

LN Netajíte se tím, že Světovému poháru přikládáte větší důležitost než světovým šampionátům. Jenže na mistrovtsví světa máte díky zlatu a bronzu zatím větší úspěchy. Napadlo vás, že jste vlastně taková závodnice pro mistrovství světa?
(usmívá se) Také mě to napadlo, že tak budu vypadat. Prostě se to sešlo. V Aare to byla teď sjezdovka pro mě. Techniku na různě vlnitých kopcích, kde se jede skluzem, mám velmi dobrou a i povrch tam byl přesně pro mě. Strašně jsem si tam věřila. V Santa Catarině před dvěma lety to bylo podobné. Tam teda hodně holek vypadlo. Teď jsem ráda, že v Aare nikdo nevypadl a že všechny zůstaly za mnou. Je to dobré pro pocit. Křišťálový glóbus je o celoroční výkonnosti a má pro mě ohromnou hodnotu. Tím tu zlatou medaili ale nesnižuju.

LN Sem mezi ty poháry by se křišťálový glóbus docela hodil. Jezdíte slalom, obří slalom a superkombinaci. Občas super G. Nepřemýšlíte, že byste začala pravidelně pokoušet štěstí také ve sjezdech?
Sjezdy jsou hodně nebezpečné, je to zbytečné riskovat. Je to složité na trénink. Navíc sjezdy jsou závislé na počasí. Strávíte tam pět dní a ten závod se ani neodjede, protože se zkazí počasí. To je strašně ubíjející.

LN Sjezd je adrenalinová disciplína. Nechybí vám ten pocit rizika?
Ne. Jsem vždycky ráda, že jsem v cíli celá a zdravá. Na další sjezd se rozhodně netěším. Nepřijíždím na skoky s potěšením, že si teď skočím.

Šárka Záhrobská v cíli prvního kola slalomu na MS ve švédském Aare.LN Jako mistryně světa budete v centru pozornosti. Budete si hlídat svůj mediální obraz? Budete si pěstovat image?
O to se nesnažím. Snažím se chovat přirozeně, to je asi nejlepší image. Pořád se učím. Články už si ani moc nečtu. V některých není ani padesát procent pravda. Odborné věci jdou novinářům jedním uchem tam a druhým ven. Oni píšou pořád to samé, jestli Šárka hubne nebo jí čokolády. Mají asi strach psát o něčem, čemu nerozumí. Na věcech typu Šárka šla spát-nešla spát, slaví-neslaví, na tom se dá těžko něco zkazit. A veřejnost asi také zajímají více tyhle věci. Ale jak neřeším závody, tak neřeším články. Na začátku jsem je četla, i ohlasy a brala jsem si to hrozně osobně. Co proti mě mají. Je to vývoj. Těžko můžete po šestnáctileté holce chtít, aby když začne závodit v juniorech a má úspěchy, si takové věci nebrala.

LN V Norsku se objevil váš fanklub, který vás podporoval na mistrovství světa ve Švédsku. Rýsuje se něco podobného i v Česku?
Mám asi spoustu malých fanoušků, což je hrozně hezké, ale musela bych tomu trošku napomoct, aby fanklub vznikl. Během léta bych měla mít svoji webovou stránku, Ale zatím to není jako u Rakušanek, tam je lyžování národní sport. Mě potěší, když trénuju ve Špindlu a tam mě vidí děti a chtějí se se mnou vyfotit.

LN Fanklub Hermanna Maiera má proslulý transparent, na němž je velké růžové prase. Představujete si pro sebe také nějaké zvíře?
Ne. (směje se) Zatím ne. Nevím, jestli by to muselo být zrovna prasátko.

LN Jak zvládáte studium na vysoké škole ekonomické?
Už nezvládám. Neříkám, že to nejde, bratr Petr to zvládá, teď by měl končit. Ale já to tedy rozhodně nezvládám. Abych teď ve svém volnu seděla na přednáškách, to se mi vůbec nechce. Možná to zkusím později. Matika se dá doučit a jazyk se učím pořád.

LN Matiku dost lidí nenávidí...
Já taky. (směje se)

LN Tak to jste mi vzala otázku. Chtěl jsem se zeptat, co vás k ní a vůbec ekonomii tak táhne?
Matiku jsem měla ráda na základce, ale po tom vůbec. Ale horší je pro mě chemie.

LN Říká se, že člověk je buď nadaný na jazyky nebo na matiku. Jak jste na tom vy?
Já nejsem asi na nic. (směje se) Nemám na nic obrovský talent, ale nejsem na to úplně pitomá, tak když si k tomu sednu, tak jsem schopná se to naučit. Ale čeština mě bavila víc.  Teď jsem přemýšlela, že si vytáhnu maturitní otázky, abych si to zopakovala, protože to patří k základnímu vzdělání.

  • 3Diskuse


Martin Prachař

Autor

Martin Prachařmartin.prachar@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz