Je to vždycky dilema, které řeší všichni ti, kteří se někdy vydali na dráhu profesionálního sportovce. Skončit na vrcholu, jako hvězda, vítěz, nebo odejít až ve chvíli, kdy výkonnost začne klesat, sláva zacházet?
Někdo vám řekne, že odchod na vrcholu je hloupost, proč tak činit, když ještě máte co nabídnout? Jiní zase tvrdí, že právě tak by si vás měli všichni pamatovat. Jako hrdinu, nejlépe neporazitelného a neporaženého, gólovou mašinu, knockoutéra, kterého se všichni bojí, nejrychlejšího muže planety, kterému se všichni dívají vždy na záda, hráče s raketou v ruce, jenž může po známém slovním spojení „game, set and match“ zvedat ruce nad hlavu coby vítěz.
Ano, odchody sportovních legend, které jsme pro vás vybrali, jsou ze světa fotbalu, boxu, atletiky a tenisu.
FRANCESCO TOTTI
Ve „Věčném městě“ se v roce 1976 narodil a Římu zůstal věrný během celé své sportovní kariéry. A co více, od roku 1992 na dalších pětadvacet let také jedinému klubu – AS Řím.
Francesco Totti se loučil s AS Řím
Francesco Totti se přes vyjukaného klučíka, který dostal první šanci v áčku slavného klubu už v šestnácti letech od trenéra Vujadina Boškova, mladého a dravého kapitána, jenž z něj udělal český kouč Zdeněk Zeman 31. října 1998, propracoval postupně k legendě nejen AS Řím, ale celého italského fotbalu.
Přestože už v ročníku 1997-98 nasázel v Serii A třináct branek, do národního týmu pro světový šampionát ve Francii se Totti nevyšel. Na dalších velkých turnajích už v dresu sqaudry azurry nechyběl. Byl tak u italských nezdarů na MS 2002 a ME 2004, stejně jako u stříbra z Eura 2000 a zlata z mistrovství světa 2006.
O rok později se rozhodl ukončit reprezentační kariéru. V pouhých 31 letech. Tehdy asi ani on netušil, že bude v Římě válet dalších bezmála deset let. „Totti je fotbalový kouzelník, skutečné číslo 10,“ smekl před italským ofenzivním středopolařem například Michel Platini, jeden z nejlepších evropských fotbalistů všech dob. „Je fenomenální,“ přidal se i například Lionel Messi, pětinásobný vítěz Zlatého míče.
Ceny, která právě Tottimu během jeho kariéry unikala. Jeho rekordům v dresu AS Řím i italské Serii A navzdory. Zařazení mezi 100 nejlepších fotbalistů dle legendárního Brazilce Pelého.
Mimochodem právě Messi se v roce 2015 po přátelském souboji Barcelony a AS Řím proměnil na malého fanouška, který požádal hrající fotbalovou legendu o dres. Přesto se autor 250 ligových tref v nejvyšší italské soutěži zařadil po bok Francouze Thierryho Henryho, Angličana Stevena Gerrarda či krajana Paola Maldiniho.
Také ti nikdy na ceněnou trofej nedosáhli.
Syn bankovního úředníka a hospodyně, kterého fotbaloví fanoušci považují za novodobého římského císaře, odehrál poslední ligový duel 28. května 2017. „Je to tady, ten okamžik nadešel. Byť jsem doufal, že nikdy nepřijde. Nešlo neplakat, děkuji všem, své rodině, přátelům, fanouškům,“ vyprávěl poté s lesklými očima novinářům.
Francesco Totti se loučil s AS Řím
S kariérou se pak oficiálně rozloučil 17. července 2017. Už o den později se muž, který si vzal v roce 2005 svoji životní partnerku Ilary Blasiovou (mají spolu tři děti, syna a dvě dcery), převlékl z kopaček a šortek do obleku a zamířil do své kanceláře na Stadion Olimpico coby nový sportovní ředitel.
Určitě má ve svém milovaném klubu na čem pracovat. Tým, do kterého v létě přišel i český talent Patrik Schick, čeká na domácí titul dlouhých šestnáct let, v Lize mistrů to nejdále dotáhl do finále předchůdce současné Ligy mistrů v roce 1984.
Krátce po Tottim se rozloučil s vrcholovou kariérou jiný velikán. A to doslova a do písmene.
VLADIMIR KLIČKO
Ukrajinec Vladimir Kličko měří 198 centimetrů, váží přes 110 kilogramů a shodou okolností je také ročník 1976. Oba muži se také výrazně angažují v charitě.
Zklamaný Vladimir Kličko s bratrem Vitalijem po zápase s Anthonym Joshuou.
Jinak jsou ale jich sportovní příběhy odlišné. Hodně odlišné. Mimo jiné také proto, že zatímco Totti se věnoval kolektivnímu sportu, Kličko individuálnímu. Možná tomu vůbec nejvíce individuálnímu ze všech. Nikde, jen u bojových sportů, stojíte tváří v tvář soupeři, není mezi vámi žádná bariéra, stůl, síť. Jste jen vy a váš protivník.
Kličko přitom boxu nepropadl hned. „Poprvé jsem vzal rukavice na ruce v našem starém bytě v Kyjevě, když mi bylo deset let. Chtěl to Vitalij. Dostal jsem první ránu a vůbec se mi to nelíbilo. Neměl jsem box rád,“ vyprávěl před lety.
V té době byl již rodák z kazašského Semipalatinsku (nyní Semey) králem boxerské těžké váhy. Stříbrný z mistrovství světa 1995 a olympijských her 1996 držel alespoň jeden titul 4383 dní. Své pásy obhajoval celkem pětadvacetkrát. Stal se dvakrát světovým šampionem.
Poslední obhajoba ale úspěšná nebyla. V listopadu 2015 jej v německém Düsseldorfu utančil britský 206 centimetrů vysoký provokatér Tyson Fury.
Dal tak Kličkovi šanci stát se mistrem světa potřetí v kariéře a vyrovnat se tak svému bratru Vitaliji, se kterým vládl těžké váze v letech 2008 až 2012, když postupně do rodinné sbírky svými pěstmi vybojovali pásy všech čtyř nejprestižnějších federací – WBC (Vitalij), WBA, WBO a IBF (Vladimir).
Po dlouhých tahanicích se bijec přezdívaný „Dr. Steelhammer“ nepostavil Furymu, ale jeho krajanovi, Anthonymu Joshuovi.
29. dubna 2017 se stalo jejich gladiátorským Koloseem londýnské Wembley. Přes 90 tisíc fanoušků v aréně vidělo epickou bitvu, ve které byli oba na podlaze ringu, aby nakonec v jedenáctém kole slavně zvítězil mladší z dvojice – Joshua.
Už tehdy se ozývaly hlasy, aby Kličko skončil, aby neaktivoval doložku o odvetě, jak zvažoval. Aby odešel „na vrcholu“ po jednom z nejlepších duelů těžké váhy posledních let.
3. srpna 2017 oznámil světu, že končí svoji dlouhou boxerskou kariéru. Následně přidal na svůj twitterový účet: „Moje srdce cítí mír, když jsem předal svoji pochodeň do rukou Anthonyho Joshuy – příští generaci. Hodně štěstí bráško, jsem na tebe hrdý.“
USAIN BOLT
Nebyl to jediný srpnový odchod sportovní legendy. Devět dní po ukrajinském obru naposledy zamával fanouškům také Jamajčan Usain Bolt. Tedy až poté, co se zvedl z tartanu, na který padl s bolestivou grimasou v závodě sprinterských štafet na 4x100 metrů.
Místo grandiózní rozlučky atletický svět sledoval, jak slavně vítězí Britové a jejich král odchází jako poražený.
Usain Bolt se v cíli stovky na Zlaté tretře 2017, kterou vyhrál časem 10,06 sekundy, podepisuje fanouškům.
Zase to prokleté dilema – končit na vrcholu, nebo až po něm?
Jistě, za bronz z mistrovství světa by byl kde, kdo šťastný. Jenže ne ten, kdo se jmenuje Usain Bolt. Ten, kdo má doma 8 zlatých olympijských medailí (o jedno zlato přišel kvůli dopingu svého parťáka Nesty Cartera ze štafety na OH 2008) a vedle zmíněného bronzu dalších jedenáct zlatých a dvě stříbrné ze světového šampionátu.
Několikrát se dokázal Bolt na vrchol sezony připravit i přes to, že se potýkal v jejím průběhu se zraněnými. V letošním roce už jej ale jeho tělo dohnalo. „Šlo o křeče v levém stehenním svalu. Poslední tři týdny byly pro něj velmi tvrdé. Dnes se to všechno sečetlo,“ okomentoval zdravotní stav jamajské hvězdy kouč jeho reprezentace Kevin Jones.
Nejrychlejší muž planety se tak moc chtěl loučit jako král. Jeho tělo bylo proti. „Ne, tohle není způsob, jak byste chtěli skončit šampionát (kariéru),“ napsal poté na sociální sítě. „Pořád je největším atletem světa,“ vzkázal mu jeho velký rival a v posledních měsících také kamarád Justin Gatlin.
Kdo ví, třeba se Bolt, kterého láká v jednatřiceti letech kariéra profesionálního fotbalisty (a on láká svým jménem profesionální fotbal), ještě někdy na tartan vrátí.
SIR MOHAMED FARAH
Úplné sbohem ostatně neřekl ani o tři roky starší Brit se somálskými předky Mo Farah. Čtyřnásobný olympijský vítěz a šestinásobný mistr světa světa, který si v posledních šesti letech podmanil tratě na pět a také deset kilometrů, definitivně zamával dráze na Diamantové lize v Curychu 24. srpna, kde ovládl pětku.
Mo Farah a jeho zlato.
A spravil si tak náladu po šampionátu v Londýně, kde právě na této trati našel jednoho přemožitele a doběhl si „jen“ pro stříbro. Už před závodem v Curychu pak prohlásil: Moje silniční jméno je Mohammed. Cítím to tak, že ‚Mo‘ už skončil. Musím zapomenout na to, čeho jsem dosáhl a co jsem dosáhl,“ pronesl odhodlaně.
Do „nové“ kariéry vstoupí ještě s jednou novinkou ve svém jménu. Nejúspěšnější britský sportovec v moderní éře olympijských her, který po Finu Lassenu Virénovi jako teprve druhý vytrvalec obhájil pod pěti kruhy zlata na pět a deset kilometrů, byl v polovině listopadu pasován britskou královnou Alžbětou II. na rytíře, takže před svým jménem Mohamed Farah bude moct užívat oslovení „sir“.
MARTINA HINGISOVÁ
Na rozdíl od hvězdného atletického dua, tenistka Martina Hingisová oznámila 26. října definitivní, už třetí, konec sportovní kariéry. Důvod? „Chcete skončit na vrcholu, a ne ve chvíli, když již padáte dolů,“ vysvětlila v té době světové deblová jednička. „Oficiálně se rozloučím až po posledním zápase, což bude snad až ve finále Turnaje mistryň,“ dodala sedmatřicetiletá Švýcarka narozená v Košicích.
Martina Hingisová s trofejí pro šampionku US Open ve čtyřhře.
Přání se jí nevyplnilo. V semifinále zastavily Hingisovou s Chan Yung-jan z Tchajwanu Andrea Hlaváčková a Maďarka Tímea Babosová. Pětinásobnou grandslamovou šampionku ve dvouhře a třináctinásobnou ve čtyřhře tak v posledním zápase na okruhu porazila žena, se kterou měla kontroverzi loni na olympijských hrách.
Loni v srpnu se v semifinále ženské čtyřhry proti sobě postavily Hlaváčková s Lucií Hradeckou a Hingisová s Timeou Bascinszkou. Za stavu 7:5 a 5:4 odvracel švýcarský pár druhý mečbol při servisu Hradecké.
Po rychlé výměně napálila Hingisová u sítě míček přímo proti Hlaváčkové, která mu nestihla uhnout a ránu schytala přímo na oko. „Byla jsem v šoku, trefila mne přímo do bulvy. To se mi nikdy nestalo,“ řekla Češka po zápase. Po prohraném zápase, dlužno dodat. Švýcarský pár totiž zápas poté otočil, a nakonec si odvezl z Ria stříbro. Jedinou olympijskou medaili, kterou Hingisová během své bohaté kariéry získala.
Tenistka, která byla 209 týdnů světovou singlovou jedničkou, se vydala na sportovní odpočinek více jak dvacet let poté, co poprvé vyhrála grandslamový titul ve dvouhře. V lednu 1997 ovládla coby šestnáctiletá dívenka Australian Open.
Prvně se tak stalo z její svobodné vůle. Když se loučila v únoru 2003, bylo to kvůli zraněním a bolestem především v několikrát operovaných kotnících. O více jak čtyři roky později skončila kvůli dvouletému zákazu za pozitivní test na kokain. Tentokrát by tak již důvod k návratu mít nemusela.
I když u sportovců nikdy nevíte. Ostatně i Vladimir Kličko ve druhé polovině listopadu zveřejnil na sociálních sítích video z tréninku se vzkazem, že byť se cítí momentálně coby „důchodce“ skvěle, box mu chybí. A třeba se jednou pokusí překonat rekord Američana George Foremana coby nejstaršího mistra světa v těžké váze.
Tomu bylo při výhře nad krajanem Michaelem Moorerem v roce 1994 už 45 let a 299 dní. O tom, zda se k tomuto kroku odhodlá, zase třeba v roce 2022…
