Vedení NHL: Hokejisté, prodlužte kolektivní smlouvu a můžete jet na další olympiády |
Když se v roce 2003 konalo v Praze zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV), tehdejší pražský primátor Pavel Bém představil na české poměry velkolepý projekt Praha olympijská, který usiloval o to, aby se hlavní město stalo pořadatelem letních her v roce 2016.
Už v roce 2007, kdy tehdejší předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek poslal do sídla MOV uchazečský dopis, se mezi Čechy začala šířit skepse, že stát na kandidatuře prodělá desítky milionů.
Proto když byl o rok později na základě vyhodnocení dotazníků seznam účastníků zúžen a Praha se kandidátským městem nestala, zavládlo mezi zdejšími občany spíše nadšení než zklamání.
Město totiž přiznalo, že kandidaturou prodělalo 70 milionů korun, její kritici dokonce mluvili o částce sto milionů. O rok později se navíc městská rada kvůli ekonomické recesi rozhodla, že od původního plánu kandidovat na hry v roce 2020 upustí.
266 tisíc Maďarů je proti
A podobný příběh měla i kandidatura Budapešti na uspořádání letních her v roce 2024.
Maďarské politické hnutí Momentum totiž nasbíralo v petici více než 266 tisíc podpisů pro městské referendum, tedy dvakrát tolik, než kolik je k jeho vypsání třeba. A tento fakt spolurozhodl, že Maďaři kandidaturu stáhli.
Mluvčí maďarské vlády to oznámil po středeční schůzce premiéra Viktora Orbána se starostou Budapešti Istvánem Tarlósem a zástupci národního olympijského výboru.
Tarlós totiž naznačil, že by v případě negativního výsledku referenda vážně uvažoval o tom, že uchazečský dopis nařídí stáhnout.
Hnutí Momentum, které založila skupina studentů narozených kolem roku 1989, totiž také kritizovalo finanční náročnost olympiády a požadovalo, aby byly peníze využity spíše na zdravotní péči či vzdělání.
Maďarsko, které je v počtu získaných medailí suverénně nejlepší ze zemí, které ještě nikdy olympiádu nepořádaly, se tak nepoměří v konkurenci Los Angeles a Paříže, kteří o pořádání LOH 2024 rovněž stojí.
Místo Prahy se jelo do Moskvy
Ještě jednu věc mají Budapešť s Prahou společnou. Obě města chtěla uspořádat letní hry i v minulém století, to se však ani jednomu z nich nepodařilo.
Budapešť neuspěla v roce 1955, kdy byl jejím konkurentem Řím, s kandidaturou na pořádání her v roce 1960.
O třináct let později uvažovala o pořádání her v roce 1980 Praha, vedení Československého olympijského výboru v čele s předsedou Emanuelem Bosákem dokonce sledovalo, jak veřejnost mezi sebou začala vybírat peníze.
Srpnová okupace vojsky Varšavské smlouvy však tyto snahy ukončila. Toho využila Moskva, a i když dali šéfové sovětského výboru dříve Praze k pořádání požehnání, nakonec si československé myšlenky Sověti přivlastnili a kandidaturu v roce 1980 vyhráli.
Moskva, o čtyři roky později v zimě jugoslávské Sarajevo a v roce 2014 opět v rámci zimních her ruské Soči jsou tak jedinými třemi městy ze zemí tehdejšího východního bloku, kde se hry nakonec odehrály.
O letní hry 1992 a 1996 neúspěšně usiloval srbský Bělehrad, bulharská Sofia zase neuspěla s plánem pořádat zimní hry v letech 1992 a 2014. Také Soči se první kandidatura na hry v roce 2002 nepovedla, stejně jako Sarajevu o osm let později.
Krachem skončila i společná kandidatura slovenského Popradu a polského Zakopaného, které chtěly uspořádat zimní hry v roce 2006.
Jen třikrát se soutěžilo na Východě
„Dříve bylo v zemích východní Evropy rozhodující, jak se ke všemu postaví Sověti, ti třeba kvůli urovnání vztahů s Jugoslávií podpořili Sarajevo 1984.
Navíc už v šedesátých letech začali do všeho promlouvat silní sponzoři, které malé země nezajímají, a o něco později i velké televizní stanice,“ řekl LN sportovní historik a místopředseda Českého olympijského výboru František Kolář.
I kvůli tomu se zdá, že olympijské plány zemí ze střední a východní Evropy jsou a zřejmě ještě nějakou dobu budou předem odsouzeny k nezdaru.
