Když jste loni v prosinci stál na Letné v dresu Kodaně, napadlo vás, že se tady o pět měsíců později budete radovat z titulu?
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale na to jsem tehdy fakt nemyslel. Přemýšlel jsem jen nad návratem domů a Sparta byla první volba.
A dnes asi nelitujete.
Rozhodně ne. Mám dva tituly (Kodaň se stala dánským mistrem už dříve – pozn. red.) a teď čekám, jestli mi něco z Kodaně pošlou. Ještě musím zalarmovat Zdeňka Pospěcha, třeba mi medaili přiveze.
Kdybyste měl vybrat jeden důvod, proč vyhrála titul právě Sparta, který by to byl?
Protože ani jednou neprohrála. Těch remíz je ale na můj vkus až příliš. Kdybychom namísto pěti remíz dvakrát prohráli, ale třikrát vyhráli, vypadalo by to na konci lépe.
Byl to vydřený titul?
Muselo se bojovat do poslední minuty, takže tam pochopitelně byla i nervozita. Ale přistoupili jsme k poslednímu zápasu tak, že to snad ani jinak skončit nemohlo.
Byl jste i vy v rozhodujícím utkání s Teplicemi nervózní?
Nervozita je trochu i před lehkým zápasem, to je taková ta zdravá nervozita. Občas vás napadne takové to co kdyby. Ale tohle dneska šlo stranou a bylo to na hřišti znát.
Ale dlouho jste nemohli Teplicím dát potřebný gól.
Měli jsme spoustu šancí, jenom jsme netrefovali bránu. Ale věřili jsme, že jeden gól určitě přijde.
Ihned po zápase začaly oslavy. Užívá si starší hráč titul jinak?
Už tolik nebouřím. Nestojím sice jen v koutě, ale spíš si dám nohy na stůl, naleju si pivo, usmívám se a celý večer si to užívám. Už to ale samozřejmě není takové jako při prvním titulu.
Vám navíc sezona ještě nekončí.
Ještě mě čeká reprezentace, takže pár dnů navíc. Snad se s panem Chovancem nějak domluvím, abych měl volno trochu delší.
