Ve třinácti nesmí hrát tenis s profesionálkami. Je to ochrana, či diskriminace? |
O to překvapivější bylo, když v pátek tenistka Karolína Plíšková v prohlášení pro média uvedla:
„Panu Kotyzovi děkuji za vše, co pro mě udělal. V některých ohledech se naše názory a pohled na věc rozcházely. Neshodli jsme se na strategii mého dalšího tenisového vývoje.“
Neboli – rozchod.
Po deseti měsících končí spolupráce, která přinesla tři tituly (Brisbane, Dauhá, Eastbourne) i další cenné výsledky (semifinále Roland Garros či velkých turnajů v Indian Wells, Miami či Cincinnati).
  |
Spolupráce, která se jevila jako ideální spojení hráčky s velkým potenciálem a trenéra s kvalitním životopisem.
Ani dobytí tenisového grálu, tedy prvního místa na světě, jí však nezajistilo delší životnost.
„S Karolínou to byla příjemná práce a věřím, že to pro ni do další kariéry bylo přínosné. Budu jí samozřejmě dál držet palce,“ řekl čerstvě padesátiletý Kotyza.
Co mohlo způsobit překvapivý rozchod?
Víc odvahy! Nebo ne?
Kotyza o Plíškové vždy mluvil uctivě – i předtím, než jejich spolupráce začala. Svou svěřenku během spolupráce opakovaně chválil za to, jaký udělala pokrok.
Zároveň se ale nebál pojmenovávat nedostatky, které cítil. Zejména na grandslamech vyčítal Plíškové nedostatek odvahy.
„Kdo jenom přehazuje síť, pohár nezvedne,“ prohlašoval. „Během sedmi zápasů vždycky aspoň jednou narazíte na nějakou rozjetou bomberku, proti které údržba nestačí.“
Přes sedm let Kotyza vedl Kvitovou – tenistku, která řadu fanoušků dráždí nevyzpytatelností, jenže když má den, její palbě odolá málokdo.
I proto Plíškové nabízel tento recept k úspěchu na největších akcích:
„Zkusit jít na kurt s kuráží a bez obavy z porážky. Klidně prohrát. Jít do boje bez garance, že to vyjde. Když se (Karolína) odváže, prohraje a nebude jí to vadit, může se odrazit k velkému triumfu. Zatím ovšem pořád opatrnostní složka převažuje nad rizikovou.“
Plíšková zkrátka takovým typem hráčky jako Kvitová není. Jistě, rozhodně nehraje opatrný tenis na jistotu. Riziko se však snaží kontrolovat.
Však se také důrazně ohradila, když během US Open zaslechla srovnání s americkou ranařkou Coco Vandewegheovou.
„Obě hrajeme agresivně, ale ona do těch úderů opravdu jde. I když dá pětimetrový aut, je jí to jedno. To není můj styl,“ řekla.
Což mohlo být v rozporu s tím, k čemu ji Kotyza nabádal. A jak že znělo prohlášení Plíškové? „Neshoda na strategii v tenisovém vývoji…“
Další důvody však mohou zůstat skryté.
Boj o návrat na trůn
Plíškovou mezi elitu dovedl Jiří Vaněk, s kterým byla dva a půl roku. Když loni v prosinci přestoupil k Petře Kvitové, vyřešila Plíšková situaci jednoduchým a elegantním způsobem zároveň – oslovila Kotyzu.
Koho zvolí teď? Dost možná se poohlédne v zahraničí, neboť Česko jí mnoho možností nenabízí. Jasno chce mít nejpozději před startem příští sezony.
Ne že by letos už neměla o co hrát. Na nadcházejícím asijském turné bude bojovat o zajištění účasti na říjnovém Turnaji mistryň v Singapuru i o návrat na pozici světové jedničky.
Karolína Plíšková.
„Když někdo skončí jako jednička na konci roku, tak je to cennější, než když se jí stanete v průběhu sezony,“ míní Plíšková.
Sokyň však bude mít dost: nepříjemnou Simonu Halepovou, stále se lepšící Elinu Svitolinovou, zkušenou Venus Williamsovou či současnou vládkyni Garbiňe Muguruzaovou.
To vše v situaci, kdy překvapivým a riskantním tahem ještě zvýšila tlak, který na ni je.
Na druhou stranu – Plíšková není hráčkou, která by se s tlakem neuměla poprat.
