Byl 15. duben 1999 a New York Rangers hráli předposlední zápas sezony v Ottawě. Kanadské publikum však tentokrát tleskalo i soupeři. Ačkoliv nikdo nic nevyhlásil, snad všechny noviny onoho dne psaly, že tohle by mohl být poslední zápas nejoblíbenějšího muže Kanady v jeho rodné zemi.
Osmatřicetiletý hokejista nosící číslo 99 se ke spekulacím nevyjadřoval. „Věděl jsem, že kdybych předem oznámil, že končím, tak se z naších zápasů stane pojízdný cirkus,“ vysvětloval později.
I ti fanoušci, kteří ještě pořád doufali, že jejich miláček Wayne Gretzky bude dál pokračovat, museli poznat pravdu hned po posledním hvizdu. Hlasatel poté, co Ottawa remizovala s Rangers 2:2, oznámil, že první, druhou i třetí hvězdou zápasu se stává Gretzky. Do kabiny ho pak vyprovázelo skandování „Děkujeme“.
„V kabině mi řekl spoluhráč Adam Graves, že musím zpátky na led. Když jsem se ptal proč, tak mi řekl, že jinak nikdo ze stadionu neodejde,“ líčil Gretzky. Fanoušci ho nakonec přinutili se vrátit hned třikrát.
„Když jsem tam kroužil potřetí, tak mně poprvé došlo, že opravdu končím.“ Po návratu do New Yorku pak teprve oficiálně připustil, že 18. duben bude posledním dnem, kdy oblékne dres jako profesionální hokejista.
Tenhle muž dokázal během své neuvěřitelné kariéry věci, na které dodnes fanoušci vzpomínají. O jeho talentu bylo jasno už v dobách, kdy byl ještě dítě. V šesti letech hrál proti desetiletým. A byl stejně lepší. V rodném Brantfordu působil Gretzky dokonce ve dvou ligách. Když jednou hrál mimo město, jeho druhý tým prohrával.
„Vedli jsme v Brantfordu 5:1. Pak mi ale zaklepali na rameno, že už je Wayne na cestě. A ta zpráva se šířila i arénou. Nevěděl jsem, o co jde. Pak Gretzky přijel a my prohráli 5:6. Wayne jim to prostě vyhrál,“ vzpomínal kouč Bob Hockin.
Své nejslavnější roky spojil Gretzky s Edmontonem. V týmu Oilers působil od roku 1978, první rok ještě klub hrál ve WHA, tehdejší konkurenci NHL. Hned poté, co se Edmonton připojil k NHL, začala žít legenda kolem čísla 99. V prvním roce osmnáctiletý Gretzky se 137 body vyhrál kanadské bodování soutěže (spolus Marcelem Dionnem) a byl jmenován nejužitečnějším hráčem ligy.
„Moje babička, která nevynechala jediný náš zápas, mi po příchodu Wayna hned řekla: s ním vyhrajete Stanley Cup,“ líčil Mark Messier, další z legend. Babička měla pravdu. Edmonton s Gretzkym vyhrál čtyři trofeje. Ale nepředbíhejme.
Mladý Wayne Gretzky.
V sezoně 1980–1981 vstřelil Mike Bossy jako druhý hráč historie (první byl Maurice Richard v ročníku 1944–1945) 50 gólů v 50 zápasech. V následující sezoně si Gretzky řekl, že by se mohl o stejnou metu pokusit také. Mnozí se mu za to vysmáli. Po utkání číslo 38 měl na kontě 45 gólů. „Už jsem si začal říkat, že by to mohlo vyjít.“
Další zápas 30. prosince 1981 udělal z Gretzkého nesmrtelného hráče. Edmonton porazil Philadelphii 7:5. Pět branek vstřelil onen dvacetiletý hubeňour s devětadevadesátkou. „Měl jsem zvláštní pocity. Mrzelo mě, že u toho nebyli rodiče.
Aspoň jsem jim hned zavolal,“ popisoval. Sezonu dokončil s 92 góly (rekord), 120 asistencemi (tehdejší rekord, který později sám překonal), a 212 body (tehdejší rekord, který později sám překonal) v 80 zápasech.
Největší obchod v dějinách
Se spoluhráčem Messierem a Jarim Kurrim byli hlavním důvodem proč Oilers mezi roky 1983–1988 získali čtyři Stanley Cupy. Dvě hodiny poté, co vyhrál ten poslední, zavolal Gretzkému jeho otec Walter a oznámil mu, že ho chce majitel Edmontonu Peter Pocklington prodat za velké peníze.
Devátého srpna 1988 byl trejd dokončen, devětadevadesátka se za neuvěřitelných 15 milionů dolarů stěhovala do Los Angeles. Byl to tehdy největší obchod v dějinách profesionálního sportu.
Reakce mnoha desítek tisíc fanoušků Edmontonu byla stejná: nejdřív nevěřícný údiv, poté vztek a nakonec pláč nad ztrátou ikony. A plakal i Gretzky na tiskové konferenci, kde oznamoval odchod. Kanada smutnila a někteří politici dokonce žádali o intervenci vládu.
Gretzky pak pomohl zpopularizovat hokej v Kalifornii a dál sbíral body jak na běžícím páse. V únoru 1996 byl vyměněn do St. Louis, ale už v létě stejného roku se upsal Rangers. Tam strávil poslední tři sezony kariéry.
INFOGRAFIKA Plný náhled po rozkliknutí. |
Onoho 18. dubna 1999 naposledy bodoval, když proti Pittsburghu nahrál na jediný gól Newyorčanů. Byla to nahrávka č. 1963 a bod č. 2857. V té době držel Gretzky 61 ofenzivních rekordů NHL. O 15 let později jich má 60 (o dva přišel, jeden získal).
U většiny z nich není reálná šance, že by je někdo někdy překonal. Hokej se změnil, je více defenzivně založený, už nepadá tolik gólů co dříve. Jen hrstka hráčů se dostane přes 100 bodů za sezonu – Gretzky se čtyřikrát dostal přes 200.
I v současnosti existují hokejisté, kteří jsou považováni za výjimečné, ale nikdo z nich nemá takový přehled, vnímání a předvídatelnost jako Gretzky. Obecně je nyní považován za nejlepšího hráče světa kapitán Pittsburghu Sidney Crosby (se 104 body včera i vedl kanadské bodování tohoto ročníku).
Crosby ho nemůže ohrozit
Crosbymu je 26 let a má na kontě 769 bodů za devět odehraných sezon – což činí průměr 85,4 bodu na ročník. I kdyby následoval příklad Jaromíra Jágra a protáhl si kariéru třeba do 42 let a pokračoval stejným tempem ve sbírání bodů, dostane se jen lehce přes 2100 bodů.
Podobné je to i s góly. Dlouhodobě nejlepšími kanonýry jsou nyní Alexandr Ovečkin a Steven Stamkos. Osmadvacetiletý Ovečkin nastřílel 422 branek za devět sezon (průměr 46,88), čtyřiadvacetiletý Stamkos má za šest ročníků 233 gólů (průměr 38,23). Aby někdo z nich překonal Gretzkého 894 branek, musel by si stejnou střeleckou potenci udržet i okolo čtyřicítky.
A i výjimečný Jágr, pro něhož věk zřejmě není ničím jiným než podružnou statistikou, dal naposledy více než 30 branek v sezoně 2005–2006, když mu bylo 34 let. Sám Gretzky dal přes 30 gólů naposledy v dresu Kings v sezoně 1993–1994 ve 33 letech.
Gretzkému je nyní 53 let a už se nehoní za rekordy, ani není často k vidění v hokejových arénách. Když hraje, tak jedině s přáteli na golfu, přiznal nedávno serveru tsn.ca. „Jestli mi chybí práce v NHL? Manažeři i trenéři musí každou noc soupeřit s ostatními a vyhrávat, Ten tlak mi nechybí, jsem teď prostě jenom fanoušek hokeje. A to mi vyhovuje.“
