28. prosince 2009 2:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Legendární Věra Čáslavská: Colombová hned tak neodejde

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Věra Čáslavská a Ája Vrzáňová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věra Čáslavská a Ája Vrzáňová. | foto: ČTK

PRAHA Vrátila se. Kdysi slavná, pak komunisty pronásledovaná, po čase poradkyně prezidenta Havla, ale i matka, jež dlouho hledala sílu, aby zvládla rodinnou tragédii. Věra Čáslavská (67), první dáma gymnastiky na OH v Tokiu 1964 a zbožňovaná královna celých her v Mexiku 1968, už opět vystupuje na veřejnosti. A znovu sklízí ovace.

Jak vlastně došlo k tomu, že se po dlouhé době opět objevujete mezi sportovními přáteli?
Nedávno mi ze svého setkání volali členové Klubu českých olympioniků.

ŠAMPIONKA

Z obláčků slávy na dno a zpět:
Gymnastka Věra Čáslavská (67) získala na OH v Tokiu a Mexiku sedm zlatých medailí. V roce 1968 se stala jedním ze symbolů odporu proti sovětským okupantům, podepsala manifest Dva tisíce slov a podpis neodvolala.

Po roce 1993, kdy po střetu se synem Martinem zemřel její bývalý manžel Josef Odložil, se coby šéfka ČOV postupně stáhla do ústraní.

Volají každý rok, ale já se dřív necítila dostatečně silná, jenže teď... Předávali si telefon jako štafetu! Jela jsem tam, bylo to moc hezké a už jsem byla na několika akcích.

Naposledy jste při Sportovci roku gratulovala Martině Sáblíkové, která je teď v podobné situaci jako vy kdysi, před Tokiem a Mexikem. Nevidíte se v ní tak trochu?
Já měla velkou motivaci hlavně v roce 1968, srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy mě hodně nastartovala. Strašně jsem chtěla, aby se hrála naše hymna a byla vidět naše vlajka. A teď jsem si vzpomněla, jak mi moje velká předchůdkyně Eva Bosáková na olympiádě v Římě 1960 řekla: Kuráž! Martině jsem poradila, ať si totéž řekne ve Vancouveru před startem.

Čím se vůbec nyní zabýváte?
Konečně jsem se vystěhovala z Prahy, v Černošicích mám v bývalém domě rodičů pokoj, zahrádku. A taky jsem si tam už stačila zlomit ruce. Napřed levou, když jsem rovnala bojler a on se vytrhl ze zdi, a pravou, když jsem při fotografování květin od dcery spadla z gauče. To bylo na jaře. Teď už vím, že jsem měla poslouchat pana Wericha, abychom odborné práce ráčili přenechati odborníkům. To už je ale minulost. ¨

Takže jste v Černošicích spokojená?
Jsem, ale bylo to ještě lepší, dlouho se mi tam totiž dařilo zůstávat v utajení. To víte, dlouho jsem byla vústraní, změnila účes, kvůli cukrovce jsem trochu přibrala, takže když se mě jednou v konzumu zeptali, jestli jsem tam nová a kdo jsem, řekla jsem - jsem paní Colombová. To jako manželka toho poručíka, protože ona byla vždycky anonymní, nikdy ji nikdo neviděl. Nedávno mě tam sice jedna dáma, kterou jsem kdysi učila kotrmelce, poznala a všechno se provalilo, ale paní Colombová mi už zůstala.

Nejste ráda, když vás lidé na veřejnosti poznají?
Nejsem. Světa paní Colombové jsem se nemohla nabažit, soukromí a být sama pro sebe je k nezaplacení. Celý život jsem byla nějak zaškatulkovaná, musela říkat, co se ode mě čekalo, ale jako paní Colombová jsem si mohla dělat a povídat, co jsem chtěla.

U drtivé většiny národa jste ale byla zaškatulkovaná ve výtečném světle. Může vám to vadit?
Přesto se mnou lidi nějak manipulovali. Chtěli mě mít takovou a makovou, nějaký idol, a já si ani nemohla zanadávat, což teď s gustem dělám. Je to dobré, paní Colombová hned tak neodejde.
Nyní ale jdete z akce do akce. Jak se vám to zamlouvá?
Já to znala, trošku jsem se vrátila do starých kolejí. Ale takový život mě pomaloučku likvidoval, zvlášť když jsem byla poradkyní pana Havla, to bylo hodně náročné. Takže jsem si řekla, že ze sebe trhací kalendář udělat nenechám.

Dobrá, ale opět se pohybujete mezi přáteli, sportovci...
To o trhacím kalendáři jsem řekla trošku na svoji obranu. Chci totiž "balzakovat", napsat životopis, jak mi radili Václav Havel, Emil Zátopek i Ludva Daněk. Jednu knihu jsem kdysi napsala, ale komunisti mi ji pořádně zcenzurovali...¨

Bylo hodně těžké překonat všechno, co vás v 90. letech potkalo, a vrátit se?
Zocelilo mě to. Ti, kteří mi chtěli ublížit, mi vlastně pomohli.

  • 3Diskuse