Potěšilo vás hodně, že se Černá Hora utká v baráži s Českou republikou?
Určitě jsem rád, protože jsme se vyhnuli Portugalsku, stejně tak Chorvatsku. Ale neznamená to, že bychom si mohli dovolit Česko podcenit. Myslím, že reálné postupové šance mají oba soupeři, tenhle duel nemá favorita.
Dejan Savičevič, nejen fotbalový génius- je považovaný za nejslavnějšího fotbalistu Černé Hory všech dob. S CZ Bělehrad vyhrál v roce 1991 poslední ročník PMEZ, s AC Milán (1992–98) ovládl v roce 1994 Ligu mistrů. Ve finále s Barcelonou vypíchl míč obránci a přehodil brankáře Zubizarretu. Majitel klubu Silvio Berlusconi mu dal přezdívku Génius. - v anketě o Zlatý míč 1991 skončil druhý za Papinem, proslul ale i jinak. „Vykuř si ho,“ reagoval na ulici v Záhřebu při televizním rozhovoru před vyhrocenou kvalifikací Chorvatsko–Jugoslávie o postup na Euro 2000 na nadávku neznámého příznivce, o čemž existuje internetový záznam. - od roku 2004 je předsedou fotbalového svazu Černé Hory, před vystoupením ze svazku se Srbskem (2006) byl jednou z tváří podporujících referendum v zemi. - já jsem bůh, pro mě zákon neplatí, řekl v roce 2004 policistovi, který za ním po rychlé jízdě autem Podgoricou přišel s předvoláním. |
Vládne v Černé Hoře pořád euforie z druhého místa ve skupině za Anglií, nebo už převládá velké očekávání?
Nadšení je pořád obrovské, ale všichni už se těší na baráž, do Prahy přijede z Černé Hory dva a půl tisíce fanoušků. To o něčem svědčí, ty zápasy vyhlížíme s velkým napětím a nadějemi.
Trenér vaší reprezentace Branko Brnovič po krakovském losu přiznal, že toho o současném českém fotbale moc neví. Jaké jsou vaše informace?
Abych řekl pravdu, jsem na tom podobně. Znám spíše starší hráče – brankáře Petra Čecha, Tomáše Rosického, který, nebýt jeho častých zranění, by určitě byl jedním z nejlepších hráčů Evropy, Milana Baroše a taky Michala Kadlece, který hraje bundesligu. Mnohem lépe jsem se orientoval ve vašem nedávném týmu v čele s Kollerem, Nedvědem, Bergrem či Poborským, proti většině z nich jsem hrál.
Který z těchto hráčů se vám líbil zejména?
Pavel Nedvěd a Karel Poborský, jehož gól proti Portugalsku na Euru 1996 byl famózní.
Vzpomenete si ještě na zápasy Jugoslávie s Českou republikou v kvalifikaci o mistrovství světa 1998?
Samozřejmě. Na podzim roku 1996 jsme vyhráli v Bělehradě 1:0 a na jaře 1997 v Praze 2:1. Vítězný gól dal těsně před koncem Savo Miloševič, nynější asistent našeho trenéra Branka Brnoviče, já nedlouho předtím vystřídal.
V pátek se bude hrát na Spartě, kde v roce 2002 tým tehdejší Jugoslávie dostal pět gólů, a vy jste byl jeho trenérem. Vybaví se vám i tento zápas?
Jo, vzpomínám, byl jsem při tom.
Nemáte obavy, že by se tehdejší výsledek mohl opakovat?
Ne, určitě ne. Z Čechů strach nemám, ale musím se opakovat – ani vy ani my nejsme favority, vidím to na padesát na padesát.
Také v Česku byl předsedou svazu bývalý reprezentant, Ivan Hašek ale přiznal, že ho ta funkce nebavila. Jak jste na tom vy?
Každý máme svůj pohled. Já se v téhle práci našel.
Takže vás návrat k trenéřině neláká?
O tom vůbec nepřemýšlím, tohle mě baví.
Můžete prozradit, jaké prémie získají hráči Černé Hory v případě postupu na Euro?
Dostanou padesát procent z částky, kterou bychom obdrželi za postup do UEFA. Vlastně ani nevím, kolik to dělá, někdo říká osm milionů eur, někdo sedm a půl, další zase osm a půl. Opravdu nemám tušení.
Pojďme na chvíli k vám - nejslavnější období kariéry jste prožil ve slavném AC Milán. Jak na ty časy vzpomínáte?
Prosím vás, blíží se barážové zápasy o účast na mistrovství Evropy, a vy se mě ptáte na AC Milán! Tak na tohle teď opravdu nemám čas.
Když s vámi dělají rozhovor zahraniční novináři, jak často se ptají na památný gól z finále Ligy mistrů proti Barceloně z roku 1994, kdy jste z dálky přehodil brankáře Zubizarretu?
Ptají se pořád, je to jeden z nejslavnějších kousků v mojí kariéře. A tak to i zůstane.
Kolik pokusů byste potřeboval k takovému gólu nyní?
Tisíc, ale netrefil bych se ani jednou! (smích)
V Česku bývalí hráči často působí v nižších soutěžích a hrají jen tak, pro radost. Jste na tom podobně?
Ne, ne, v žádném případě. Kariéru jsem uzavřel v roce 2001 a od té doby nehraju. Navíc jsem v roce 2005 měl nehodu (při jízdě na motocyklu Savičevič narazil do automobilu, který mu vjel do cesty, a zlomil si obě zápěstí a pánev – pozn.), takže žádný fotbal. A obě kolena mám po operacích.
Černá Hora se dostala do baráže také díky dvěma remízám s Anglií, kterou trénuje Fabio Capello, jenž vás vedl v Miláně. Byla to pro vás satisfakce?Samozřejmě, ty výsledky nás hodně povzbudily. Měly mnohem větší mediální dopad než výhra dejme tomu nad Bulharskem, Švýcarskem či Walesem.
Ale míněna byla satisfakce kvůli Fabiu Capellovi, který vám v AC Milán nebyl dvakrát nakloněný...?
Dobrá, ale to už je přece dávno pryč. Teď jsme super přátelé. Jsem rád, že postoupili oni a my s nimi.
S Crvenou zvezdou Bělehrad jste v roce 1991 vyhráli poslední ročník Poháru mistrů evropských zemí, který se od dalšího roku hraje jako Liga mistrů. Přichází dnes vůbec v úvahu, aby něco podobného dokázal klub ze střední nebo východní Evropy?
To je prakticky nemožné, protože mezi bohatými kluby s ohromnými rozpočty a těmi z východu se otevřela velká propast. V dohledné době tu možnost nevidím.
