Ztráta na první místo narostla na dvanáct bodů a v neděli mají sparťané v přímém souboji dost možná poslední šanci jízdu vedoucí Plzně zastavit.
Davide, čeká vás zápas sezony?
Pro nás je teď takový vlastně každý zápas, můžeme to brát jako play-off. Ztráta je obrovská, už od nás v uvozovkách nikdo moc nečeká. Ale my určitě nic nebalíme.
Spartě chybí šmrnc. Co se s tím v rozjeté sezoně dá dělat?
Kdyby nám vyšel úvod, měli bychom základ, na který se dá navázat. Nemáme ho, takže teď potřebujeme vyhrát pár zápasů v řadě, udělat šňůru, abychom si začali věřit. Když se dvakrát třikrát vyhraje, tým to nakopne a určité věci jdou samy. Najednou jedete na vlně.
Co teď Spartě chybí, aby se na ni dostala?
Nevím. Kdyby to tady někdo věděl, asi už by to změnil.
Napadlo by vás, že bude sezona tak složitá?
Nechci dělat chytrého, ale upřímně říkám, že trochu obavy jsem měl. Ale že to bude až takhle náročné, to jsem zase nečekal. Ve Spartě je času málo a realita je taková, že jasné cíle, které jsme dostali před sezonou, neplníme. Evropská liga je pryč a titul taky dost daleko.
Jak se s takovou krizí perete vy osobně?
Všichni jsme si sezonu představovali jinak, nejsem výjimka. Musím přiznat, že občas to člověku trochu... Nechci říct bere chuť, vždyť pořád dělám to, co mě baví. Ale přiznávám, že někdy na trénink nejdu s takovou radostí, jako kdyby se dařilo.
Když ne do lesa, kam si utíkáte od fotbalu odpočinout?
Tomu, co se kolem nás děje, člověk neuteče ani mimo stadion. Když to přeženu, i kdyby Sparta byla desátá, stejně bude každého zajímat, co se tady děje. Kamkoli přijdu, lidi se na to ptají. Proto jsem nejradši doma s rodinou, tam mám aspoň na chvíli klid. Ale hlavně to nezažívám poprvé, takže vím, že nezbývá než pracovat a věřit ve zlepšení.
Bylo vám někdy v kariéře hůř? Když vás vyháněli z Budějovic nebo když jste se trápil v Řecku?
To bych nesrovnával. Když jsem končil v Budějovicích, byl jsem mladý, měl jiné priority a i o fotbale jsem přemýšlel jinak. Mrzelo mě to, tehdy jsem byl na dně, ale s odstupem času už to beru v pohodě. Totéž v Řecku. Časem si člověk uvědomí, že i špatné zkušenosti se můžou časem proměnit v dobré. To, co jsem prožil, mi v další kariéře nakonec pomohlo - na řadu věcí jsem pak koukal jinak.
V čem je pro vás jiná současná situace ve Spartě?
V tom, že Sparta vždycky byla zvyklá hrát o titul. Málokdy se stalo, že by to bylo jinak. Já jsem tu něco přes čtyři roky a nepamatuju, že bychom tak málo vyhrávali. Teď zažíváme něco, na co nejsme zvyklí, o to je to těžší.
A pro kapitána obzvlášť. Jak je složité tým ukočírovat?
Vážím si toho, že dělám ve Spartě kapitána, ale už když jsem pásku dostal, říkal jsem, že to není o tom, kdo ji nosí. V šatně je dost zkušených hráčů, kteří si k tomu, co se děje, něco řeknou. Já navíc tolik nevládnu cizí řečí, takže z mé strany toho tolik není... Ale je pravda, že teď si něco říkáme častěji než dřív.
Je těžké dávat dohromady partu, když je v týmu tolik národností?
Já se snažím vžít do situace těch, co přišli. Sice jsem byl jen v Řecku nebo Rakousku, ale i to mi stačilo, abych si uvědomil, jak je česká kabina specifická. Tam ti kluci neznají to, co je pro nás běžné: že se jde někam po zápase, že se platí do kasy... Proto jsme teď chtěli vymyslet nějaký team building, jenže když je reprezentační sraz, je půlka lidí zase pryč - to bychom toho moc neutužili. Hlavní je podle mě jedna věc: pořád se mluví o partě, ale ta se stejně nejlíp vytváří, když se vyhrává. Musí to šlapat na hřišti, všichni musíme vědět, proč jsme ve Spartě.
Vy jste v ní od začátku kvůli střílení gólů, typický hráč do vápna. Nevadí vám, že teď musíte hrát pod hrotem?
Ne, s tím vůbec žádný problém nemám. Jsem rád, že nějakou šanci dostanu, že mám pořád důvěru. Jestli hraju na hrotu nebo pod hrotem? I kdybych měl být na kraji obrany nebo kopat stopera, jsem rád, že můžu hrát.
Jak dlouho ještě? Platí, že prožíváte poslední sezonu?
Něco už v hlavě mám, ale... Uvidíme. Vím, kolik mi je let, přál bych si, aby mi vydrželo zdraví ještě aspoň do konce téhle sezony. Co bude pak, to se teprve uvidí.
Co vás ještě žene dál?
Asi právě to, abych se důstojně rozloučil. Motivaci mám ale samozřejmě pořád. Není nic hezčího než když je plná Letná, vyhraje se, obcházíte stadion. To chci zažívat, to mě žene dopředu.
