Už vám došlo, co jste v Charleroi s českým týmem dokázaly?
Prožívaly jsme euforii, dostaly množství esemesek, radovaly se málem až do rána, ale docházet nám to asi teprve začne. Vždyť třiadvacet let od vítězství Novotné se Sukovou, to je dlouhá doba. Tehdy jsem ani nebyla na světě! (úsměv) O to víc si toho vážím.
Letos jste ve Fed Cupu absolvovala čtyři dvouhry a všechny byly vítězné. Čemu to přičítáte?
Je to Fed Cup, hraju za republiku, zápasy si užívám. V téhle týmové soutěži jsem ve větší pohodě, uvolněnější, s ostatními holkami si fandíme. Na turnajích to bývá krapet jiné, tam občas i zahlodá červíček.
Neměla jste se tedy dát na nějaký kolektivní sport?
Takové sporty se mi líbí, je tam společná radost a o to je větší. Proto utkání Fed Cupu beru jako příjemné zpestření, ale... Radši zůstanu u tenisu.
Jaké to je být v jednadvaceti klíčovou hráčkou týmu?
Neřekla bych, že jsem klíčová, hraje celé družstvo. Ale je pravda, že jsem se Slovenkami i Belgičankami dvakrát vyhrála... Určitě mi to dodá sebedůvěru do dalších zápasů.
V listopadu vás čeká finále Fed Cupu v Rusku, které má 15 hráček v první světové stovce. S čím tam pojedete?
Přece vyhrát, samozřejmě.
Jaké jsou Rusky? Liší se od ostatních tenistek?
Nemyslím. Každý je nějaký, ale není to o národnosti. S Ruskami se dá normálně mluvit, rozhodně nejsou namyšlené. Ovšem jako tenistky jsou to úžasné a zarputilé dříčky, je těžké je porazit. A jejich kapitán má opravdu z čeho vybírat.
Je vám některá z lidského pohledu blíž než ostatní?
Dobře se znám s Annou Čakvetadzeovou, ale že bych mezi nimi měla blízkou kamarádku, to ne. Ale tenis je individuální sport.
A se kterou jste si nejdál?
S Marií Šarapovovou. (úsměv)
Překřičela byste ji? Říká se, že její hekání na kurtu je jako start nadzvukového letadla...
Asi ne, ale přepištěla určitě! (smích) Kdybych se na to zaměřila... Taky si někdy heknu, ale snad ne tak nahlas. Jestli je ona nadzvukové letadlo, tak já jsem v tomto směru třeba větroň. Někdo si na ni stěžuje, mně ale její hekání nevadí. Soustředím se na míček a na sebe.
Co bylo teď v Belgii těžší – zvládnout sobotní utkání s Flipkensovou, nebo nedělní s Wickmayerovou, světovou třiadvacítkou?
V sobotu jsem nějak podlehla tomu, že jsem favoritka. V neděli už jsem nervózní nebyla, i když Yanina ve Fed Cupu vyhrála devětkrát za sebou. Takže jsem její sérii uzavřela. Ale začal mě bolet zadek, proto teď vynechám turnaj ve Stuttgartu, potřebuju si odpočinout.
Proč vlastně ve Fed Cupu nehrajete i čtyřhru?
Není to můj šálek kávy. Do dorostu mi šla, pak jsem s ní přestala. Teď když hraju čtyřhru na grandslamech, se do ní těžko dostávám a jsem z toho trochu zmatená. Prostě mi nejde, no! (smích)
