Pokud opravdu měla mononukleózu, není divu, že není ve špičkové formě. Je to ošklivá nemoc a vyžaduje dlouhé vysazení z tréninku, které pak u špičkového sportovce může rok i více chybět, někteří se nevrátí vůbec. Že by v takové situaci neměla z hraní a svých výsledků žádnou radost, se dá pochopit. Velkou nechuť z hraní jsme viděli i posledním zápase. Není ale žádného divu, že řadu tenisových fandů napadá, že oznámení o mononukleóze byla jen zástěrka. Pokud na ni totiž přišli až měsíce po skutečném onemocnění, znamenalo by to neuvěřitelný nepořádek v profesionálním týmu kolem P. Kvitové. Ploužila se po dvorcích, stěžovala si na únavu, měla viditelně zduřené uzliny (objektivně), stěžovala si na angíny - opravdu neudělali ani běžné krevní rozbory na mononukleózu? Tomu se těžko věří, ledaže by sama P. Kvitová nechtěla. Jestli udělali, proč výsledek nezveřejnili už tehdy?

Pokud P. Kvitovou hraní už zoufale nebaví a zpráva o mononukleóze je zástěrka, člověk to z jejího pohledu chápe - pokr.

Lékařský a servisní tým na sebe vzal roli hlupáků - ale to je běžné, že podřízení zahlazují přešlapy svých bossů, a Petra je jejich boss.

Špičkový sportovec se špičkovými marketinngovými smlouvami (endorsements) si nemůže jen tak přestat sportovat, protože ho to už nebaví, i když od řady fandů slyšíme, že by přece přestala hrát, kdyby ji to už nebavilo. P. Kvitová má momentálně endorsements od velkých světových firem za necelé 2mil. dolarů, tedy v přepočtené hodnotě přes 40mil. Kč ročně. Z hlediska těchto smluv může nehrát kvůli objektivnímu zranění nebo nemoci, anebo její agenti mohou jednat o přijatelných podmínkách  vyvázání se ze smlouv. Jinak musí hrát.

Je to prostě její práce a dlouho ji dělat nebude. Spousta lidí přece chodí do práce, která je zoufale nebaví, za pár tisíc měsíčně. Pro desítky milionů by se také překousli.