Už při příchodu do arény vnímala, že je vše jinak. „Byla krása hrát zase na tomhle nádherném centrkurtu. Nemůžu si přát víc,“ řekla o dvorci, na kterém slavila v letech 2011 a 2014 grandslamové triumfy. Wimbledon má za druhý domov a centrkurt by mohl být její obývací pokoj. „To by mohl, ale asi mi ho nedají,“ smála se.
Dostavil se pocit štěstí, že je zpět i s raketou v ruce na místě pro ni tak významném a důležitém, i když to tak nemuselo být. „Jak jsme přišly, tak to bylo víc emotivní, a když jsem doservírovala zápas, tak mi to přišlo taky moc hezký,“ řekla.
I obecenstvo reagovalo od začátku na Kvitovou hlasitěji než jindy. „Byl to výjimečný zážitek. Když jsem přišla na kurt, tak britské publikum, které znám, aplaudovalo víc než normálně. Cítila jsem jeho energii po celý zápas,“ uvedla tenistka.
Od návratu na kurty nemívá dřívější nervozitu. Bývala před zápasy ztuhlá a nervózní, teď už trému v takové míře nepociťuje. „Nebyla to nervozita, spíš vášeň. Doufám, že to tak zůstane do konce mé kariéry,“ řekla někdejší druhá hráčka světa.
  |
Přesto do zápasu nevstoupila dobře. Udělala tři dvojchyby a hned přišla o servis. „Ani si moc neuvědomuju, že by na mně byla nějaká ‚deka‘. Mně nepřišlo, že bych najednou nešvihla nebo nevyskočila, ale stalo se. Najednou to bylo 0:1, ale svoje druhé podání jsme ustála a pak už to bylo dobrý,“ řekla sedmadvacetiletá Kvitová.
Před turnajem byla pasována mezi favoritky, ale sama opakuje, že se tím nezabývá. „Přijela jsem na první zápas, ten se povedl a doufám, že teď to bude příjemnější. Přeci jen očekávání z prvního zápasu je vždy větší, ale zvládla jsem to docela dobře a jdu na druhý. Jdu zápas od zápasu a favority nefavority neřeším,“ řekla.
Má za sebou po návratu osmé utkání a její tělo si musí na zápasový rytmus zvykat. „Dostává s nervy víc zabrat než v tréninku,“ řekla. Na měkké trávě nejvíc bolí bederní část zad. „A zadek z doskakování. Musí se pořád cupitat a tělo dostává zabrat jinak, než je zvyklé,“ řekla a spěchala na masáž a ledovou vanu s prohřátím.
Speciální péči věnuje levé ruce. O pořezané prsty se musí pořádně starat a zabere jí to asi hodinu a půl každý den. „Musím protahovat, protože má tendence se stahovat, jak držím křečovitě raketu. Během zápasu si ruku natírám, aby neklouzala. Po zápase ji leduju a dávám zábaly na jizvy, aby se změkčily,“ popsala.
