V reprezentaci za ty roky pomalu dosloužila další generace. Bohužel z velké části těch, kteří měli plnit roli tahounů a klíčových osobností pro rozhodující okamžiky. Týmy i trenéři od kritiků často slýchali, že jejich projevu chybí charakteristická tvář.
Úspěch se však měří především výsledky a dobré výsledky mohou dopomoci i ke zlepšené hře. Jenže nepřicházejí i kvůli tomu, že se Čechům již řadu let nedaří najít osobnosti, které minimálně v klíčových okamžicích dokážou mužstvo strhnout, gólovou akcí načít nebo završit obrat, v bojích o medaile rozhodnout.
Jen zavzpomínejme, jaké výkony podali v těchto chvílích ti, od kterých se to nejvíc čekalo? Bouráci Krejčí s Pastrňákem po svém příletu mužstvo nakopli, to bezpochyby, ale ve čtvrtfinále zase tolik vidět nebyli. Na rozdíl od americké hvězdy Kanea, která rozhodla.
  |
Například velezkušený Červenka letos předvedl další ze série matných výkonů na velkých turnajích. Často se marně spoléhalo třeba také na Sobotku či Hudlera. Právě oni měl být jedním z nástupců Jágra, Reichla, Patery či Procházky. Jenže opravdu zazářit ve chvílích, kdy to mužstvo nejvíc potřebuje, se jim většinou nepodařilo.
Proto ty časté porážky v zápasech o medaile a bez vstřelené branky. Symbolické tak byly poslední minuty čtvrtfinále s Amerikou, kdy nikdo z Čechů neuměl při dohánění jednobrankového manka zavelet na zteč. Snad nastupující generace Pastrňáků, Nečasů a Zadinů dozraje i v tomto směru. Pak možná opět nastane doba vítězná.
