Že s českým hokejem není úplně vše v pořádku. I když krizí bych tuto situaci nenazýval. Proč? Jednoduše proto, že slovo krize se hodí pro náhlý stav, nikoliv pro něco, co se děje již delší dobu. Český hokej má totiž problémy delší dobu. Je to pro vás překvapivé tvrzení? Ale stačí se podívat na výsledky juniorských reprezentací, které pravidelně končí bez medailí, a z nichž osmnáctka má za sebou dokonce sestup z Divize A. Když máme slabé mladé ročníky, těžko můžeme mít silnou seniorskou reprezentaci.
Je však třeba si uvědomit také to, že generace, která právě pomalu končí, byla výjimečná. Desetiletí mezi lety 1996 a 2005 bylo nejúspěšnější v celé české i československé historii. A takové úspěchy nemůžeme mít neustále.
To ale neomlouvá současnou krizi. Jak je možné, že nejlepšími českými hráči na turnaji byli třicátníci Jágr nebo Čajánek? Proč extralize letos vládl Martin Straka? Lidé, kteří se pohybují v hokeji, se musí chytit za nos - a začít hledat chybu v sobě, ne v okolí. Je třeba, abychom si nastavili zrcadlo, vymysleli kolektivně (trenéři, manažeři, vedení svazu) řešení a toho se drželi. Ovšem ve sjednocení a domluvě vidím bohužel velký problém.
Co se týče celého šampionátu, myslím, že nabídl spoustu pěkných zápasů. Osobně jsem byl nadšený z finále. A musím říct, že Rusové mne velmi mile překvapili. Byli lepší, techničtější, lepší na puku, navíc se Kanaďanům vyrovnali i v přímočarosti a tvrdosti. Proto si myslím, že zaslouženě vyhráli. Velkou kvalitu mělo také utkání o bronz mezi Švédskem a USA. Nedělní program se stal skutečným vrcholem mistrovství světa a také celé sezony (nepočítáme-li play off NHL).
Chtěl bych vám nyní popřát příjemné slunečné období bez hokeje a věřím, že se opět v srpnu a září sejdeme na hokejových stadionech a třeba i na stránkách Lidovky.cz.
