Sám Kreuziger v průběhu skoro šestihodinové dřiny útočil, vytvořil si i nadějný náskok, jenže do cíle tehdy pořád zbývalo 37 kilometrů a smečka pronásledovatelů hnaná Španělem Valverdem ho brzy dojela. Atak českého cyklisty měl však za následek dělení první skupiny, z níž na čele zůstalo jen osm mužů, do které se později dotáhli ještě Španěl Astarloza s Francouzem Chavanelem.
Na posledním vážném kopci Arkale vyrazil vpřed Francouz Gallopin a největší esa ho nechala ujet, pak vystartoval Kreuzigerův kolega Roche a Bask Landa, a když se ze sedla zvedl i Valverde, jeho aktivita nakopla Kreuzigera.
Gallopin upaloval sám v čele, na mokrém asfaltu opatrně, ale držel dvacet sekund náskoku, za jeho zády však letělo pětičlenné stíhací komando, dva muži ze Saxa, dva z Euskaltelu a Valverde.
Skupina se však neprezentovala společným zájmem dojet uprchlíka a ten dál udržoval bezmála půlminutový odstup. Čtyři kilometry před cílem měl výhodu pětadvacet sekund, ta se sice v městském stoupání lehce snížila, ale do sjezdu si pořád vezl patnáct sekund.
Kreuziger ještě jednou zkusil zrychlit, Valverde ho však ujet nenechal a ze stíhací pětice odpadl jen Bask Landa. Pak Roche rozjel českému závodníkovi cílový spurt, Španěl Valverde byl však o něco rychlejší a poslal kolo do cíle rychleji než Kreuziger. Ten však znovu ukázal, že si z Tour de France odvezl skvělou formu a po vítězství v jarním Amstel Gold Race stanul znovu na pódiu v prestižní klasice.
