Romane, tak jaký byl váš první rok v australské Orice?
Zabydlel jsem se v ní velmi dobře. Možná někdo řekne, že výsledky nebyly ideální a i z mého pohledu to výsledkově nebylo na top úrovni. Na druhou stranu, z týmového hlediska jsem byl vždycky tam, kde jsem měl být, pracoval jsem pro své lídry. Získali jsme bílý dres se Simonem Yatesem na Tour de France…
Čím to bylo, že vám to až tak v letošní sezoně nevyšlo?
Těch aspektů, proč jsem letos zaznamenal jen jedno vítězství (na rakouském Ötztaler), bylo víc. Na jaře jsem měl několik pádů, nemocí, narodila se mi dcera. Bylo to místy trochu jako na houpačce.
Podobné to vlastně bylo i na konci sezony. Po Tour jste právě vyhrál v Rakousku, zato na italských závodech už jste se necítil nejlíp.
I po té výhře v Rakousku jsem na tom pak na kanadských klasikách v Québeku a Montrealu a na mistrovství světa v Bergenu nebyl špatně, ale občas máme určité týmový pokyny. Na mistrovství světa jsem měl i trochu smůlu. Měli jsme skvěle rozjetý závod, ale spadlo to v posledním kole a já v tom pádu zůstal. Po světovém šampionátu následovalo spousta přesunů. Nezdá se to, ale letěl jsem z Kanady na Mallorku, pak do Norska, pak zase do Itálie. Trochu jsem se ucestoval.
O mladých lídrechO Estebanu Chavesovi „Všichni od něj asi očekávali mnohem víc, ale je to mladý kluk. V Austrálii na začátku sezony byl dobře připravený, ale pak přišel problém v koleni. Vypadl z přípravy na tři čtyři měsíce a když se vám tohle stane, neustále pak něco doháníte a utrácíte energii, abyste se dostali na úroveň, na kterou jste zvyklí. On si protrpěl Tour, na Vueltě to pak prvních 10 dní vypadalo nadějně, ale pak mu došlo právě kvůli tomu jarnímu výpadku. Pro něj ale bylo důležité, že objel dvě Grand Tour a když si teď dobře odpočine, za rok bude zpátky na úrovni, na kterou patří.“ O bratrech Yatesech Po loňském bílém dresu na Tour čekali lidé od Adama na Giru asi trochu víc, ale žádná sezona není jednoduchá. Jak Adam, tak Simon vloni rychle vyskočili do absolutní špičky a všichni čekali, že budou letos ještě lepší, ale to není snadné. Možná i lidé v týmu čekali lepší výsledky, ale Adam byl na Giru do deseti, Simon zase na Tour, získal bílý dres. Vuelta pak asi nebyla podle předpokladů, ale tak to občas v cyklistice chodí. |
Mluvil jste o smůle na mistrovství světa, které jste se přitom s týmem velkou část závodu snažili vyhnout. Jezdili jste v čele pelotonu, byli vidět.
Myslím si, že to, co jsme předvedli, bylo excelentní. Bylo vidět, že ani v šesti nemusíme jako český tým mít strach. Pepa Černý odvedl na čele skvělou práci, jeli jsme celý den vepředu bez absolutního rizika a utratili méně energie, než kdybychom byli někde v pelotonu. Všichni jsme byli naladění na stejné vlně, každý odvedl pro výsledek maximum.
A bylo z toho nakonec čtrnácté místo Zdeňka Štybara. Nečekali jste po tom průběhu přece jen trochu víc?
Když spurtujete po 260 kilometrech, kdy se závodí naplno a stejně tam zůstanou lidé jako Alexander Kristoff, tak to je pro Zdeňka těžké. On je rychlý, ale víc se to projeví v ještě zredukovanější skupině. Pozici pro závěrečný spurt měl ideální, ale už pak neměl nohy, aby zaspurtoval líp. Ale odvedl maximum a my můžeme být spokojení s tím, co jsme v Bergenu odvedli. Nepamatuju si, že bychom někde závodili takhle všichni pro jednoho.
Co říkáte na zlatý hattrick Petra Sagana?
Hrál lehký poker, který mu vyšel. Ale byl taky skvěle připravený, odvedl vynikající výkon. Asi neměl tak silný tým jako v předchozích letech v Richmondu a Kataru, zůstal tam trochu izolovaný, ale ukázal svou sílu. A pro cyklistiku je správně, že ten duhový trikot získal on, je pro náš sport důležitý.
Po mistrovství světa přišly tři závody v Itálii, na těch se vám jelo jak?
Na cappuccino a croissant se jezdí lépe než na hnusné těstoviny ve Francii (smích). Na závodu Kolem Emílie (nedokončil) jsem byl hodně unavený, na Milán-Turín (dojel devětapadesátý) už to bylo lepší a na Lombardii se mi jelo dobře, ale pořád výkonnost nebyla taková, abych bojoval o desítku (dojel dvaatřicátý). Proto jsme jeli na na Simona Yatese, kterému došlo po 220 kilometrech a Jacka Haiga, kterému zase došlo v posledním kopci. Kdybych sezonu končil po Emílii, asi bych z toho neměl dobrý pocit, ale takhle ho mám.
Od vašeho posledního závodu utekly už víc než dva týdny. Stihl jste si užít nějaké volno?
Nejprve jsem zůstal s týmem v Itálii, kde jsme plánovali příští sezonu a pak jsem čtrnáct dní odpočíval. Ještě teď o víkendu máme v plánu na tři dny wellness a od pondělí už začnu v posilovně všeobecnou přípravu. Může se to zdát směšné, ale jak pořád něco dělám celý rok, tak už jsem se po těch deseti dnech začínal nudit a nevěděl, co mám dělat a nashromážděnou energií.
Myslel jste během volna i na něco jiného než na cyklistiku?
Jasně, cyklistiku jsem hodně vypustil, i když vím, že někteří kluci ještě závodí v Turecku a teď v Číně.
Ani prezentaci Tour jste neviděl?
Nene, nesledoval jsem ji. Dcera měla hokej, odpoledne jsme byli na kole. Fakt se snažím cyklistice nevěnovat. Samozřejmě jsem viděl mapu, vím, že jsou v itineráři kostky, hory, ale podrobnosti neznám. Chci taky počkat, až zveřejní profily Gira a Vuelty a pak si udělám svou analýzu, jaké všechny tři Grand Tour budou.
Zařadíte do přípravy na příští sezonu třeba i hokej? Máte ho od týmu povolený?
Jsou věci, které oficiálně povolené nejsou. Ale v týmu chápou, že pokud někdo vyrůstá v Česku nebo ve Švýcarsku jako Michael Albasini, tak je na ledě nebo na lyžích odmala a to riziko zranění je menší, než třeba u Yatese, kterého jsme loni vyslali na běžky. V životě na tom nestál a tak vyrazil v teplácích, ani nevěděl, jak se má obléct. Ale sportovec ví, co si může dovolit. I Yates dopadl tehdy dobře, bylo to po rovině, takže to zvládl.
Co curling? ten jste kdysi zkoušel.
To je docela nebezpečný sport, ke kterému bych se radši nevracel, bolí mě rameno (smích).
A nějaký jiný relaxační sport?
No, pro mě je relaxační cokoliv, co mě baví a nemusím si u toho navléknout cyklistické kraťasy.
