Když jste se vydrápal v závěrečném dílu Tour de Ski na Alpe Cermis ke třetí příčce, v cíli jste se poklonil vítěznému Švýcarovi Dariu Colognovi. Cožpak jste mu ani trochu nezáviděl?
(směje se) Ne, závist jsem vůbec necítil. Dario si vyhrát zasloužil. Soupeře na Tour deklasoval a po tom, co na trati předváděl, se slušelo poklonit se mu.
 |
Jenže vy jste mu v té poslední etapě nadělil 90 vteřin. Takže přece jen...
Já jsem už tak čtyři etapy před koncem věděl, že Dario vyhraje. Lyžoval s ohromnou lehkostí, navíc takticky sbíral i prémie. I proto jsem jeho trenérovi už dopředu gratuloval k vítězství. Prvenství mu mohla vzít jen nemoc nebo nějaké sportovní neštěstí.
Čím si vysvětlit, že na téhle sjezdovce rok co rok marně hledáte soupeře?
Možná to bude i tím, že mladší lyžaři trénují asi trochu jinak. Spíš se připravují rychlostně, na sprinty či prémie; zvládnou velmi dobře také závody s kratšími kopci, někdy o trochu rychleji než já... No, Petter Northug o trochu rychleji (směje se). Já ale zase asi vydržím v ostřejším tempu delší kopec.
Když se vám v prvních kilometrech závěrečné etapy nepodařilo dojet skupinu před vámi, odborníci spekulovali, že jde nejspíš o taktiku. Měli pravdu?
Skupinu jsem chtěl dojet co nejdřív, ale povedlo se mi to až na sjezdovce. Chvílemi už jsem situaci viděl dost skepticky. Po nájezdu na sjezdovku jsem si ale všiml, že lidem ve skupině docházejí síly. Hned se mi začalo jet o poznání líp.
Kolik Lukáš Bauer vydělal(Částky jsou v českých korunách) 2009/2010 2010/2011 |
Já se přes ně dopředu víceméně sunul... Když jsem je předjel, radši jsem se ani neohlížel, aby nepoznali, jak jsem hotovej. Jednu chvíli se mi dokonce chtělo vystoupit si stranou, zastavit se a říci jim – dojeďte tohle nahoru už beze mě. Já na to kašlu. Zdálo se mi, že na té sjezdovce snad eksnu. Ohlédl jsem se až 200 metrů před cílem a s úlevou viděl, že ostatní jsou naštěstí kus za mnou.
Za cílem jste si s vítězným Colognou chvíli povídal. Co jste probírali?
Připomínal jsem mu, že první ročník vyhrál Angerer, druhý já, pak Dario, pak zase já, letos znovu Dario, takže za rok... Chtěl jsem mu naznačit, že to budu já, a on mně, představte si, odpověděl, že vyhraje znovu Angerer. Tak jsem ho musel upozornit, že to bude Bauer...
Jak jste se smiřoval s tím, že až do poslední etapy se před vámi v klasifikaci objevoval i Jakš?
Nastala nová doba. Neříkám, že jsem mu občas nezáviděl, protože na co sáhnul, to se mu povedlo. Ale v poslední etapě jsem mu všechno vrátil i s úroky, ne? Vždycky je lepší, když je v týmu víc kvalitních lyžařů a můžou si pomoct.
Jak je vám po těle a po duši den poté, co Tour skončila?
Převládá únava, na druhou stranu mám radost, že se mi podařilo skončit do tří, jak jsem si vysnil. Letošní Tour ale bolela hodně. S jejím průběhem jsem úplně spokojený nebyl. Někteří soupeři byli pořád o malinko lepší a já nevěděl proč. Věčně mi trochu chybělo k tomu, abych nakoukl do první desítky nebo pětky.
Na čem ještě chcete před mistrovstvím světa v Oslu zapracovat?
Na sprintech (směje se). Ne, ne, to samozřejmě nemyslím vážně. Do letoška byla mojí největší zbraní klasika, ale zatím se v ní necítím tak dobře jako dřív. Domluvil jsem se také s firmou, na jejíchž běžkách jezdím, o intenzivnější možnosti testování nových lyží. Aby měl servis možnost většího výběru.
Představíte se o víkendu v Liberci při Světovém poháru ve sprintu?
Svoje sprinterské schopnosti jsem snad prokázal během Tour (směje se)... Lepší bude si odpočinout.
