Pane Jelínku, jak se cítíte den po zápase, ve kterém jste si zajistili s Plzní vítězství v základní části extraligy?
Tak pocity jsou samozřejmě smíšené. Na jednu stranu jsou příjemné, protože se nám dařilo, na druhou stranu jsou hodně zavazující. Ale zároveň je jasné, že sezona ještě neskončila. Po těch dvou kolech po olympiádě nás čeká play off a my tam nechceme hrát druhé housle. Chceme i v něm uspět. K tomu nás každopádně výsledky v základní části zavazují. Ale teď je na podobné myšlenky čas, teď si odpočineme a od pondělí začneme znovu trénovat.
Cítíte určité zadostiučinění, přece jen vám mnoho lidí před sezonou nevěřilo?
Já ani nevím, co to je za slovo (usmívá se). Cítím spíše dobrý pocit z dobře odvedené práce. Cítím dobré pocity z toho, že jsme hráli se spoustou juniorů, patnáct zápasů jsme zvládli bez Martina Straky, že jsme neměli nějaký výrazný výkyvy. To je pro mě důležité. Ale že bych cítil nějaké zadostiučinění kvůli lidem, kteří mi nevěřili? To ne. Spíše to pro mě byla motivace a výzva jim dokázat, že na to mám. Ale to že mě hodnotili lidi, kteří mne neznají, to je věc těch lidí, jejich boj.
Co stojí za úspěchem Plzně? Před sezonou jste tvrdil, že budete spokojený s umístěním do desátého místa a nakonec jste základní část vyhráli?
Týmová práce. Všichni jsme se semkli a bojovali jsme. Přirovnal bych to ke skládání puzzle. Všechny kostičky prostě do sebe ideálně zapadly. Je za tím obrovská pracovitost i to, že každý v týmu znal svoji roli. Hráči pochopili, že když má bránit, tak si nemůže hrát na Martina Straku a zase naopak od Tomáše Vlasáka chci úplně jiné věci než od Michala Dvořáka. Kluci pochopili, že každá role v týmu je důležitá, a v tom tkví náš úspěch.
Pomohly k úspěchu Plzně i vaše znalosti psychologie? U nás se o tom stále jen mluví, ale zároveň hodně podceňuje.
Určitě, ale pro mě to byla také obrovská škola, kdy jsem si v praxi mohl na celém týmu vyzkoušet určité věci. Přiznám se, že této stránce dávám 80 procent. Jsem přesvědčen, že právě mentální příprava je jedním z nejdůležitějších faktorů našeho úspěchu.
Vy jste v úterý doma porazili Karlovy Vary, které trénuje váš kamarád Pavel Hynek. Jak vám po utkání bylo? Vnímal jste to, že díky vítězství jste jim zavřeli definitivně dveře alespoň do předkola play off?
V životě bych nerad někomu ubližoval, ale ve sportu to je to něco jiného. S tímto jsem zcela vyrovnaný, stejně tak Pavel. Přeji mu v životě i v práci jen úspěchy, ale vyhrát může jen jeden a my jsme byli v zápase s nimi šťastnější a vyhráli. Taková je realita. Loni slavil fantastický úspěch, letos jej čeká ve Varech play out, ale já věřím, že se baráži v pohodě vyhnou.
Mluvili jste spolu po zápase?
Pár vět jsme prohodilo, popřáli jsme si štěstí. Myslím, že věci na ledě osobní vztahy nijak nepoznamenávají. Alespoň teda u mě tak je. Že jsme vždy naštvaní po porážce, ale na tým, rozhodčí, ne na druhého kouče, to je zcela normální.
Ještě zpět k Plzni, mluví se nyní v týmu, ve vedení o titulu? Nebo krotíte nadšení?
Není co krotit. Není to nutné. Já jsem vždycky klukům snažil vštěpovat do hlavy, že je důležité jít postupnými krůčky. Také nemůžete hned lézt na Mount Everest, když jste předtím nezdolali ani Plechý na Šumavě. Takže tohle necháváme na fanoušcích, novinářích, ale v týmu to neřešíme a kluci to pochopili. Pochopili, že když se příliš mluví o cíli, tak to odvádí od cesty k němu. Náš cíl je prostě daný a my nyní musíme řešit jak se k němu dostat.
