Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Komrsková: Gymnastika už je jiná. Za Čáslavské šlo o kulturně-estetický zážitek

Sport

  5:00
PRAHA - Zúčastnila se olympijských her v Sydney 2000 a Athénách 2004, poslední olympiádu v Riu 2016 pak glosovala přímo z místa coby expertka České televize. Jana Komrsková (33), která vybojovala na MS 2001 i ME 2006 čtvrtá místa v přeskoku, zavzpomínala pro Lidovky.cz na svoji v úterý večer zesnulou legendární krajanku Věru Čáslavskou a zkusila poodhalit, v čem byla sedminásobná olympijská vítězka výjimečná.

Jana Komrsková. foto: MAFRA

Co tedy dělalo z paní Čáslavské tak jedinečnou gymnastku?
Dokázala skloubit úplně všechno do jednoho. Za její doby byla gymnastika sportem dospělých žen, nebyl tam takový důraz na obtížnost co se týče akrobacie, daleko více se řešilo, aby se hodně tančilo, šlo více o choreografii, gymnastika měla být pro diváka hlavně uměleckým zážitkem.

Dokážete říct, zda byla lepší, případně v čem byla Čáslavská (7-4-0) jiná než sovětská hvězda Larisa Latyninová, která získala 18 olympijských medailí (9-5-4)?
To se nedá říct. Rozdíl mezi nimi byl minimální. Dá se říct, že byly de facto identické gymnastky. Neřekla bych, že se jí nikdo nevyrovnal, že by naprosto dominovala. Výjimečnost paní Čáslavské spočívala v její univerzálnosti, byla elegantní, profesionální, měla dostatečně obtížné prvky, ve kterých zbytečně nechybovala, měla sebevědomé vystupování. Dokázala toto všechno spojit do jednoho, když někam přišla, tak na ni koukal celý svět s otevřenou pusou.

Česká legenda Věra Čáslavská.

Na olympijských hrách v Mexiku si Věra Čáslavská podmanila svět.

Věra Čáslavská, královna gymnastických soutěží v 60. letech 20. století.

Věra Čáslavská, královna gymnastických soutěží v 60. letech 20. století.

Uměla zaujmout úplně všechny, nejen rozhodčí. V tom tkvělo její kouzlo. Ostatně je to poznat i z ohlasů v zahraničí, co jsem měla možnost ve středu číst. Řekla bych, že na ni vzpomínají v zahraničí stejně jako u nás.

Zemřela Věra Čáslavská, sportovní legendě bylo 74 let

To je pravda. Hodně příspěvků hlavně na twitteru bylo věnováno jejímu „tichému protestu“ ze stupňů vítězů z her v 1968...
...Přesně, tohle byl výjimečný krok, kterým si získala srdce nejen svých krajanů, ale i okolních států. Bylo úžasné, že vybojovala tolik medailí a přesto nezapomněla ukázat své národní cítění, protestovat veřejně proti okupantům. Jen tím ukázala, jak silnou osobností byla.

Byla i vaším vzorem?
Co se týče gymnastických úspěchů, tak rozhodně. To je stejné, jako když hokejisté vzhlížejí k Jardovi Jágrovi. Ale co se týče praxe, tak jsme spíše sledovaly generace, které byly nám blíže. To nešlo. Paní Čáslavská na kladině dělala deset procent toho, co se dělalo v naší době. Po akrobatické stránce to bylo úplně jiné. Za její doby se na kladině spíše tančilo, za mé doby se dělala samá salta, vruty. Tímto jsem se inspirovat nemohla, spíše jejím přístupem ke sportu, tím, jak se prezentovala na veřejnosti, která ji milovala.

A o to jsem se pochopitelně snažila. Shodou okolností paní Čáslavská trénovala rok moji maminku (Zdenu Komrskovou-Dorňákovou), která se také věnovala gymnastice a startovala na olympijských hrách v Mnichově 1972, takže jsme k ní jako rodina měli rozhodně blíže.

Plynule jste přešla na rozdíl mezi gymnastikou před padesáti lety a nyní.
Ano, šlo se věkově dolů, gymnastky nyní startují na olympijských hrách v patnácti, šestnácti letech. Dříve se gymnastika dělala také v tomto věku, ale vydržely u ní déle, protože se tehdy kladl větší důraz na ladnost, tanec, nebyly tam tak náročné akrobatické prvky. S výjimkou bradel, protože ta byla úplně odlišná. Žerdě byly daleko blíže sobě, takže se dělaly různé prvky, narážečky na boky, toče a letky, které mi nyní přijdou jako z jiné planety.

Olympiáda 1968: čtyři zlaté, jedna Dubčekovi aneb Královna Čáslavská v akci

Tím, jak se žerdě začaly od sebe více oddělovat, tak se začalo více cvičit na každé jednotlivě různá salta a podobně, začala se dělat salta a přemety na kladinách, pořád to postupuje dál, s tehdejší dobou nedá vůbec srovnávat. Dnešní doba se nedá srovnat ani s tou paní Hany Říčné, která závodila v 80. letech minulého století.

Už tehdy byla gymnastika jiná než za éry paní Čáslavské, dneska je jiná za let paní Říčné. A za deset let se opět posune někam úplně jinam. Srovnávat gymnastiku v těchto dobách nelze a stejně tak lze jen velmi stěží celý vývoj popsat, protože se v podstatě díváme na dva rozdílné sporty.

Jsem zvědavá, kam se bude gymnastika posouvat dál, před třiceti lety bychom si nedokázali představit, že by se na přeskoku skákalo více jak jedno salto. Ale přišli Rusové a začali skákat přemet o dvě a půl salta. Tehdy jsem si říkala: „dobře, tohle je maximum“. No a v Riu přišel další závodník z Ukrajiny, který předvedl tři a půl salta, což je pro mě naprosto nemyslitelné.

Trošku to hraničí se zdravím a já už bych to stopla. (úsměv) Začala bych se pomalu vracet k časům minulým. Ne k těm paní Čáslavské, to už ani nejde, ale do dob dvacet, třicet let zpět, abychom si užívali choreograficky-estetický zážitek. Protože na takové obrovské artistické výkony můžeme chodit do cirkusu.

To jsem se chtěl zeptat, jaký je momentálně rozdíl mezi sportovní gymnastickou a tím, co vidíme v cirkusu...
V podstatě bohužel žádný. Přitom striktně podle pravidel se stále má bodovat napůl náročnost a estetické provedení sestav. Skutečnost a pravidla ale nyní ruku v ruce moc nejdou. Měla by nastat další úprava pravidel a trošičku ten úprk dopředu za obtížností zastavit.

Dá se tedy říct, že je je v tomto gymnastika podobná celkově vývoji ve sportu, kdy estetika ustoupila, ale klade se důraz na fyzickou náročnost. Tak jako je například jiný fotbal z dob pana Masopusta a ten současný?
Určitě. Podobně bych to připodobnila. Nebo třeba volejbal. Že dříve to byla – bez urážky – taková pinkaná, dneska je kladený důraz na sílu, razanci. Podobné je to v gymnastice. Je to takové honění se za tím, abyste skočili co nejdále, bylo to co nejnáročnější, předvedli jste co nejvíce salt. A už to není takový kulturně-estetický zážitek jako za dob paní Čáslavské. Působí to jako honba za nadlidskými výkony.

A je podobně nadlidský výkon v dnešní době vybojovat více než jednu medaili v gymnastických soutěžích na jedné vrcholné akci?
Rozhodně. Je rozdíl být specialistkou na jednotlivá nářadí, nebo víceboj. Proto jsou tři zlata mladé Američanky Simony Bilesové tak ceněná, stejně jako v případě mužů a Japonce Kóheie Učimury. Jsou to přírodní úkazy.

Z toho, co vyprávíte, lze vydedukovat, že za dob Čáslavské bylo „snadnější“ zvládat více disciplín najednou, že se gymnasté nemuseli tolik specializovat jen na jednu.
Já si tu dobu nedokážu představit ve smyslu toho, že bych s nimi závodila. Chce se mi říct, že to bylo po fyzické náročnosti jednodušší, ale možná kdybychom se dneska bavili s paní Čáslavskou, tak by nás vyvedla z omylu. Tehdy vypadala gymnastika úplně jinak. Určitě i tehdy trénovali na maximum, dávaly do toho všechno, sport vypadal tak jak vypadal, tohle se opravdu nedá podle mne srovnávat.