Vybíráme komentáře Radka Jaroše k několika z jeho velkých výstupů:
1998 – Mount Everest (8 848 metrů)
„Slavný Ital Fausto di Stefani nám tehdy zmizel v zasněžené trhlině. Naštěstí jsme ho udrželi na laně... Na Everestu jsem tedy začal své dobrodružné pouti a přiznám se, že jsem moc nechápal, jak jsem vůbec na tenhle kopec vylezl. Nemám rád, když se někdy říká, že kdosi horu pokořil. Takže opakuji – už tehdy jsem Everest nepokořil, jen mi tahle hora náhodou dovolila, abych na ni vystoupil.“
Radek Jaroš pří výstupu na K2.
2005 – Nanga Parbat (8 126 metrů)
„Pod kopec jsme přijeli jen ve dvou – s Miskou (Petrem Maškem). Brutální čtyřkilometrovou stěnu jsme zvládli, Miska se ale ve finále rozhodl 250 metrů pod vrcholem k návratu dolů. Bylo to těžké, ale bezpochyby správné rozhodnutí. Téměř měsíc jsme sami bojovali i s extrémním počasím.“
2008 – Dhaulágirí (8 167 metrů)
„O dva roky dříve jsem se otáčel na vrcholovém hřebeni. Chybělo mi pouhých 200 metrů. Tentokrát se nám to ale už se Zdeňkem Hrubým povedlo. Zdeněk během výstupu zakopl a zřítil se. Zastavil ho naštěstí navátý sníh. Přesto našel sílu i odvahu pokračovat. Během sestupu jsme potkali dva zcela vyčerpané horolezce. Jednoho jsem celý den spouštěl na laně dolů. Přežil, jeho spolulezec se ale zřítil necelých 50 metrů od záchrany. Spousta dalších horolezců okolo se na ně vykašlala. Později jsme za tenhle počin obdrželi hlavní cenu Českého klubu fair play. Moc si zmíněného ocenění vážím.“
2011 – Lhotse (8 516 metrů)
„Vlastně trochu z nouze jsem se rozhodl pro další sólovýstup. Několik parťáků mně totiž odřeklo. V základním táboře, který je společný s Everestem, jsem si připadal hodně zvláštně. Bez výškových nosičů a kyslíku tak trochu jako exot. První pokus o výstup se nezdařil. Šlo mi to strašně pomalu, takže jsem se vrátil do stanu ve výšce 7700 metrů a na chvíli si zdříml s tím, že končím. Po šesti hodinách jsem si ale začal říkat, proč to vlastně nezkusit ještě jednou. A tak jsem znovu zamířil nahoru. Šestnáct kroků a padesátkrát se nadechnout. A tak pořád dokola. Nakonec jsem se po šestnácti hodinách výstupu rozhlížel z vrcholu.“
Prsty na nohou českého horolezce Radka Jaroše
Horolezci Radek Jaroš (vlevo) a Jan Trávníček
2012 – Annapurna (8 091 metrů)
„Cestou nahoru věčně někde kolem padaly laviny. S Honzou Trávníčkem, tedy Trávou, jsme museli stihnout jediný vrcholový den, který se v dohledné době bez větru a sněžení nabízel. I proto jsme lezli celou noc v třeskutém mrazu. Po návratu z vrcholu do posledního výškového tábora jsem zjistil, že mám omrzlé nohy. Doplatil jsem na vlhké boty, silný mráz a další věci. Zkrátka šlo o shodu několika nepříjemných okolností. Jen mě tehdy nenapadlo, co všechno mě v příštích dvou letech čeká.“
Profil Radka Jaroše a jeho komentáře k výstupu na další osmitisícovky si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 1. srpna.
Co si v magazínu také přečtete:
|
