V tu chvíli se na mě obrátila manželka: „Děláš si srandu? Ty máš vážně radost, že Sparta vede?“ Moji ženu fotbal nezajímá, navíc v rádiu, a nikomu, ani Plzni, nefandí. To už tedy muselo být, aby se takhle pohoršila.
A měla pravdu, to přece není důvod k radosti! Spartu odmalička beru jako nepřítele č. 1, nefandím jí ani v pohárech (což je dilema, které v poslední době moc řešit nemusím) a teď bych slavil, když vede? Takže když slávista Musa vyrovnal, bylo to pro moji karmu ideální řešení.
Sparta nevyhrála a do Plzně přichází jaro, vládne tam přijatelných minus osm – spřátelení meteorologové mi rozumějí.
Tak to zkusím jinak: Limberský brousí lajnu a střílí, co to jde, štít Kalvach roste pro nároďák a Buchova gólová přihrávka na Mihálika, to byl skvost. Už žádná radost ze soupeřů, vyhrajeme si to sami.