Ještě před začátkem svého působení věřil Ital Andrea Stramaccioni, že kromě fotbalové Sparty pozvedne na vyšší úroveň i svou znalost češtiny. „Doufám, že tu budu tak dlouho, abych se jazyk stihl pořádně naučit,“ usmíval se tehdy Stramaccioni. Po 281 dnech však mohl učebnice češtiny odložit zpátky do antikvariátu.
Základní chybou Stramaccioniho byl na konci jeho působení fakt, že ho česká liga překvapila svojí vysokou úrovní, nedokázal pochopit ani českou mentalitu. Ve specifickém prostředí narážel na to, že se na něj nedostatečně připravil. Sparta pod ním vsadila na „internacionalizaci“, jenže ta v závěru udělala více škody než užitku. Jak v kabině, tak na hřišti. Zůstává tak otázkou, jestli v takové míře má v Česku tato myšlenka vůbec šanci na úspěch.
Podobně nešťastně dopadlo i působení holandského Alexe Pastoora na lavičce fotbalové Slavie. „Slavia zůstala v první lize, ale to je dneska asi tak jediná dobrá zpráva,“ řekl Pastoor po porážce 0:2 na hřišti Baníku Ostrava v posledním kole ligy v sezoně 2013/2014. Slavii tehdy v nejvyšší soutěži udržely pouze výsledky konkurentů v boji o záchranu. Krátká tříměsíční mise trenéra Alexe Pastoora u Slavie málem skončila pohromou, vždyť nakonec z dvanácti ligových zápasů získal Holanďan pouhých jedenáct bodů.
V současnosti je „na ráně“ finský trenér florbalové reprezentace Petri Kettunen, pod jehož vedením odmítá hrát řada reprezentantů v čele s kapitánem Matějem Jendrišákem. Zpochybňují herní systém a koncepční práci.
Jedním z mála úspěšných zahraničních trenérů v českém rybníčku tak zůstává izraelský kouč basketbalové reprezentace Ronen Ginzburg. Tomu se během šestiletého působení povedlo dosáhnout historického úspěchu – šestého místa na MS v Číně.