OBRAZEM: Barcelona to schytává na internetu. Fanoušci se předhánějí, kdo ji víc poníží |
Ve všech střetnutích padly minimálně tři branky. Nejdéle se na gól čekalo do 51. minuty. Většinou se rozhodovalo až v závěrech, které nachystaly parádní dramata a zvraty. Pouze Bayern proti Barceloně rozhodl prakticky už v první půlhodině; vše ale divákovi chtivému napětí vynahradil tím, že v dalším průběhu nepolevil a dalšími góly vystřihl parádní osmigólovou kanonádu, na niž fotbalová historie nikdy nezapomene.
  |
Kdyby se hrálo jako obvykle na dva zápasy, ve třech ostatních duelech by v prvním dějství diváci jistě tolik gólů neviděli. Týmy by hrály víc na jistotu, netlačila by je nutnost vstřelit vyrovnávací či vítěznou branku. Zvlášť Paris St. Germain má takovou hráčskou kvalitu, že by případně po nepřesvědčivém výkonu z prvního zápasu určitě v odvetě podal lepší výkon a ztrátu zvládl dohnat. Taky by zřejmě pošetřil ne úplně doléčeného Mbappého. Ale jelikož takhle šlo o všechno, poslal ho kouč Tuchel za nepříznivého stavu do hry v 60. minutě a francouzský kanonýr svou aktivitou notně přispěl ke zlepšení a postupu PSG.
Aby nedošlo k mýlce, ve spravedlivém dvouzápasovém K. O. systému doma–venku se každou sezonu na vyprodaných stadionech urodí spousta parádních bitev, z předchozích dvou let vzpomeňme například na památné duely Juventusu s Realem Madrid (0:3, 3:1), Barcelony s AS Řím (4:1, 3:0), Barcelony s Liverpoolem (3:0, 0:4) či Tottenhamu s Ajaxem (0:1, 3:2), takže není namístě ho zatracovat. Klíčové pro nevšední zážitek však vždy bylo to druhé utkání.
I vzhledem k menšímu finančnímu zisku při nižším počtu zápasů nelze očekávat, že by UEFA tento turnajový formát za normálních okolností, tedy v době nekoronavirové, zavedla, nicméně za ukázku to stálo.
