Čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu s Detroitem patřil k zakladatelům hráčských odborů a na jeho počest nese od roku 2010 jeho jméno trofej pro nejlepšího hokejistu sezony NHL na základě hlasování samotných hráčů.
Lindsay strávil v NHL sedmnáct sezon v dresech Detroitu a Chicaga.
V Red Wings vytvořil úderný útok s dalšími hvězdami Gordiem Howem a Sidem Abelem přezdívaný „Production Line“, jehož členové v sezoně 1949/50 skončili na prvních třech místech bodování celé soutěže.
Lindsay v tomto ročníku získal svou jedinou Art Ross Trophy za vítězství v produktivitě NHL.
Dlouholetý kapitán Detroitu v elitní lize odehrál 1068 zápasů, v nichž si připsal 379 gólů a 472 bodů. Stanley Cup získal Lindsay v letech 1950, 1952, 1954 a 1955 a jedenáctkrát za sebou si zahrál v Utkání hvězd.
V 50. letech stál Lindsay společně s obráncem Dougem Harveym v čele malé skupiny hokejistů, kteří se snažili omezit moc majitelů klubů vytvořením hráčské unie.
Jeho vzpoura proti do té doby téměř neomezeným vládcům nad osudy hráčů vedla v roce 1957 k jeho výměně z Detroitu do Chicaga, kde ukončil v roce 1960 kariéru.
O čtyři roky později se ještě na jednu sezonu Lindsay vrátil do Detroitu, aby definitivně dal NHL sbohem v dresu svého milovaného klubu. Hned o rok později byl uveden do hokejové Síně slávy.
Po skončení kariéry Lindsay působil jako prezident hráčské unie, byl také generálním manažerem Red Wings a krátce i trenérem.
V roce 2010 na jeho počet hráčská asociace NHLPA přejmenovala dosavadní Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hokejistu sezony na základě hlasování hráčů na Ted Lindsay Award.
