Když po zápase přišel mezi novináře, pocity se v něm mísily. Byl dojatý z rozloučení, které mu připravili fanoušci - po závěrečném hvizdu strávil u kotle několik minut a sledoval, jak mu děkují za roky, které v Edenu strávil. Zároveň si vydechl, že se Slavia díky výhře 2:1 nad Libercem odlepila ze dna ligové tabulky a poskočila na jedenáctou příčku.
"Jsem moc rád, že jsme se odpoutali z posledního místa. Sice je to jen jedno vítězství, ale je strašně důležité," pochvaloval si. "Už kvůli tlaku, který by přišel, kdybychom poslední zůstali. Slavit sice moc nemůžeme, ale hodně jsme si vydechli."
Bylo to takové loučení, jaké jste si naplánoval?
Samozřejmě. Potřebovali jsme vítězství a dostat se z posledního místa, to se povedlo. Čekal jsem těžký zápas, ale ve výhru jsem věřil a jsem moc šťastný, že to vyšlo.
Měl jste už dlouho dopředu vysněnou představu, jak by mělo loučení s kariérou vypadat?
Kdepak. Myslel jsem, že se ani nijak speciálně loučit nebudu. Nakonec to bylo takhle krásné. Děkuju všem fanouškům za to, jak mě tady přijali. Ani jsem nedoufal, že na závěr kariéry něco takového zažiju.
Těší vás, že jste se ve Slavii zařadil mezi hráče, na které budou fanoušci vzpomínat?
Sám se neřadím do kategorie hráčů, jako byli třeba Vláďa Šmicer nebo Radek Bejbl. O to víc si cením toho, že si mě lidi oblíbili.
Byl jste při střídání hodně dojatý?
Měl jsem na krajíčku, to přiznávám. Ale hlavně jsem doufal, že už vedení udržíme. To bylo nejdůležitější a jsem šťastný, že se to podařilo.
Nemrzí vás trochu, že jste se nerozloučil gólem? Nebylo k němu daleko...
V jednu chvíli to bylo blízko, ale nemůžu si stěžovat. Zrovna proti Liberci jsem se minule trefil, když se mi narodil syn, to je krásná vzpomínka. Na takové momenty jsem měl v kariéře docela štěstí, že to teď nevyšlo, mě tolik nemrzí.
Nezatrnulo vám, když jste po deseti minutách inkasovali?
Trochu ano, ale pak jsme ukázali to, co nám na podzim často chybělo - vítěznou mentalitu. Dneska jsme ji měli a zaslouženě jsme vyhráli. Radost mám o to větší, že se nám povedlo konečně otočit zápas.
Není vám proto trochu líto, že teď končíte?
Není. Připravoval jsem se na to, vždyť už asi tři roky hraju v uvozovkách navíc. Vůbec jsem nečekal, že bych mohl hrát až do šestatřiceti, navíc právě ty poslední roky jsem si nejvíc užil. Na hřišti bych možná ještě mohl být platný dál, ale mám už novou motivaci. Neplánuju už hrát ani nikde v nižší soutěži. Koukám dopředu a doufám, že Slavii pomůžu i v nové roli.
A ta bude jaká? Mluví se o tom, že převezmete funkci sportovního ředitele.
Taky jsem to slyšel... Ale všechno je zatím v jednání, záleží na lidech z vedení, pro jako variantu se rozhodnou. Já se jen budu snažit, abych byl na jakoukoli roli, kterou dostanu, dobře připravený.
Karol Kisel při rozlučce.
Jako hráč ale definitivně končíte. Jak budete na kariéru vzpomínat?
Byla krásná, vzrušující. Jsem hrdý na to, co jsem dokázal a hlavně na to, že jsem šel pořád nahoru. Každý krok znamenal zlepšení, to mě těší. Někdo třeba vystřelí nahoru velice rychle a pak si toho neváží. Já jsem šel postupnou cestou a těší mě, že jsem hrál v nejlepších klubech v Česku a získal titul v Austrálii. Nedostal jsem se do Španělska nebo Itálie, to byl můj sen, když jsem byl malý... Ale vzpomínat budu rád. Těším se, že mi třeba táta připraví nějaký sestřih nejlepších momentů a gólů a rád si je někdy připomenu.
Co se vám po čase vybaví, když si vzpomenete na roky ve Slavii?
Je třeba si uvědomit, že jsem do Slavie přišel v době, kdy procházela jedním z nejhorších období v historii. Samozřejmě - nevyhráli jsme titul, ale to v téhle situaci ani nebylo možné. Takže nejvíc si vážím mezilidských vztahů a toho, že mě tu všichni tak krásně přijali.
Cítíte, že teď už má to nejhorší období Slavia za sebou?
Jo.
Věříte, že se rychle promítnou změny v organizaci klubu, ke kterým je zřejmě blízko?
Samozřejmě. Hodně tomu věřím a je to i jeden z důvodů, proč končím.
