Krušné časy pro trenéry násilníky v NHL, do problémů se dostal slavný Babcock či Crawford |
Když Bill Peters před deseti lety urážel na farmě Chicaga rasisticky Akima Aliua, hokejistu s nigerijským původem, bylo správně, že se Aliu ozval, Peters byl vyhozen z Calgary a dost pravděpodobně už o žádnou práci v NHL nezavadí.
Peters byl známý ponižováním hráčů, Michal Jordán se například přiznal, že nikoho horšího ve své kariéře nepotkal. Prý jej mlátil zezadu po hlavě nebo jej kopal do zad.
V pořádku, rasisté a sadisté opravdu na lavičku jakéhokoliv týmu, zvlášť v NHL, nepatří.
Jenže se tím zároveň spustila lavina, ze zákeřností a ponižování byli okamžitě obviněni i dva nejúspěšnější koučové novodobé éry.
Kouč olympijského výběru Kanady v Naganu a vítězů Stanley Cupu 1996 z Colorada Marc Crawford, současný asistent Chicaga.
A také kouč posledních dvou vítězných olympijských výběrů Kanady a jediný držitel Triple Gold Clubu mezi trenéry (triumf na olympiádě, mistrovství světa i ve Stanley Cupu) a donedávna kouč Toronta Mike Babcock.
Bouřlivák Sean Avery se pustil do Marka Crawforda, že vší silou jej nakopl, když svým vyloučením zavinil gól soupeře. Crawford se sice za svou hloupost omluvil, přesto se nevyhnul tomu, že celý případ bude řešit vedení Chicaga.
A to Crawforda možná propustí.
Jenže kde je pak nějaká hranice? Kde to skončí? Budou teď bývalí či současní hráči hromadně prozrazovat unfair zákroky a nadávky, kterými je častoval známý provokatér Avery?
Nebo se vytáhnou věci na legendární bouřliváky na střídačce Scottyho Bowmana a Mika Keenena, kteří už přes 20 let v NHL nepůsobí?
Kanadský trenér Bill Peters.
Je správné poukazovat na minulé hříchy. Zvlášť když jde o jakékoliv ponižování, tedy včetně rasismu či násilí vůči hráčům.
Jenom je potřeba, aby se to nezvrhlo v hon na čarodějnice a obdobu MeToo, která byla v počátcích také chvályhodná a potřebná, ale pak se zvrhla v opak toho, čemu měla původně sloužit.
Řešit by se měl případ od případu a všichni trenéři, potažmo hráči by se neměli házet do jednoho pytle.
Vždyť v oněch tvrdých 70., 80. a 90. letech byla úplně jiná kultura a společenská konvence. Trenéři byli tehdy k hráčům mnohem tvrdší a nekompromisnější. Úplně všichni, protože tehdy byla taková doba.
Ale máme je za to v roce 2019, kdy by už takové chování neprošlo, soudit? To by byla chyba. Ale v současné Americe je všechno možné.
