Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kateřina Emmons: Za dcerou budu jezdit jen na otočku

Sport

  11:19
PRAHA - Nezasvěceného možná překvapí, když Kateřina Emmons (26), majitelka všech tří olympijských medailí, před blížícím se MS v Mnichově (29.7. – 11. 8.) řekne: „Mým cílem je osmičlenné finále...“ Byť to vysloví s úsměvem a grácií, jako vždy.

Kateřina Emmons foto: Peška StanislavČTK

Během jara vás začal trápit kyčelní kloub. Jaká je situace nyní?
Dává se to dohromady. Teď se bolesti začaly ozývat znovu, ale to bylo tím, že jsem měla hodně vydatných tréninků. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mám formu jako před olympiádou v Pekingu, ale musím se s tím poprat. Přišlo to v nevhodnou dobu, řeším to vlastně za pět minut dvanáct.

Kde se problém s kyčlí vzal? Jde o jev typický pro střelce?
Spíš je to spojené s vývojem po porodu Julie, která teď bude mít rok a půl. Ale je pravda, že střelba není pro tělo ideální. Řešila jsem to s fyzioterapeutem v Americe, pak s jedním z Plzně, spolužákem, protože já jsem také fyzioterapeut. Cvičím pětkrát denně podle návodu docenta Pavla Koláře a prospívá mi to.

Březnový závod SP v Sydney jste vyhrála, ale v dalších dvou jste skončila na prahu třetí desítky. Co se vám honilo hlavou?
Nebylo to příjemné, ale kloub bolel. Ta umístění vypadají strašidelně, jenže v obou případech mi k postupu do finále chybělo jen málo. Tragédii z toho nedělám, se zdravotními problémy se holt nedá střílet dobře. Jen se z toho nesmí bláznit.

S jakými cíli tedy pojedete do Mnichova?
Ráda bych postoupila do finálové osmičky, to znamená nastřílet v kvalifikaci 397 bodů a víc. To by mě vzhledem k minulým týdnům a měsícům potěšilo. Myslím, že je to reálné. A pak – děj se vůle boží.

Cožpak ani v koutku nepošilháváte po medailích?
Na ty vůbec nemyslím, dávala bych si cíl, který asi těžko můžu splnit. Prostě nemám tolik natrénováno. Když se povede něco navíc, budu ráda. Bojovník jsem, v hlavě to mám obyčejně srovnané víc než soupeřky, uvidíme.

Vypadáte vyrovnaně – je to tím, že už se váš život ubírá trochu jiným směrem?
Určitě ano. Sport jsem vždycky brala s nadhledem, což byla moje výhoda, a teď fakt nemám pocit, že bych měla vyhrát. Navíc už jsem vyhrála úplně všechno. Už nemusím, jenom můžu, priority jsou jiné.

Rozhodla jste se pro vzduchovku. To vás neláká vaše druhá zbraň – malorážka?
Na ni nemám natrénováno skoro vůbec. Takový frajer zase nejsem.
Od června jste s manželem Mattem Emmonsem, rovněž olympijským vítězem, a dcerkou v Česku.

Podpoří vás v Mnichově?
Budeme se podporovat s Mattem, který bude v týmu USA. Ale dohodli jsme se, že každý bude bydlet se svou výpravou, ne spolu. Protože týmový duch je silná věc a netřeba ho tříštit. Julinka bude během šampionátu s mojí mamkou na chatě na pomezí Českého lesa a Šumavy.

To už je od Mnichova kousek. Budete dcerku možná navštěvovat?
Budu, byť jen na otočku, jsou to možná čtyři hodiny jízdy. Bez Julinky bych to nejspíš nevydržela.

V Mnichově už bude šance vystřílet si místo pro olympiádu v Londýně 2012, za rok to půjde na kontinentálních šampionátech. Evropa je silná, z mistrovství Ameriky byste měla snazší cestu, navíc s rodinou pobýváte v Minnesotě. Co změna občanství?
Tak tohle mě tedy nenapadlo. Neumím si totiž představit, že by se mi na závodech třeba něco povedlo a nahoru by stoupala nějaká jiná vlajka! Ne ne, tohle v úvahu nepřichází.