Jak jste k obnovení problému se zády vlastně přišel?
V sobotu jsem na chatě měnil prasklou pneumatiku u motorky a když jsem v podřepu zvedal kolo, píchlo mě v nich. Takže jsem se pak zvedal asi deset minut… V neděli jsem navštívil fyzioterapeuta, ten mě dal trochu dohromady a poradil mi cviky. Ještě to není ono, ale doufám, že to bude dobré a že můj start na olympiádě ohrožený není. Třeba je to jen z únavy, v poslední době jsem toho odtrénoval hodně a když teď zvolním, záda se zase dají do kupy.
Ještě nedávno jste říkal, že jste odhodlaný bojovat v Londýně o medaili - jak moc může potíž se zády nahlodat vaši sebedůvěru?
Samozřejmě to naštve, ale co s tím nadělám? Chtěl jsem tam být ve stoprocentní formě, protože v podobném stavu budou i soupeři - každý bude chtít vyhrát a bude to řežba. Teď můžu jen doufat, že se všechno vrátí do normálu.
Vaši kolegové Jaromírové Ježek a Musil odlétají spolu s realizačním týmem a dalšími českými olympioniky do Londýna v úterý, vy až v pátek. Proč?
Oni se perou dřív, já až ve čtvrtek 2. srpna, tak aby na mě olympijská atmosféra zbytečně nedoléhala. Zároveň chci stihnout páteční zahajovací ceremoniál, ale teď jsem z toho rozpačitý. Jestli před ceremoniálem budeme někde stát čtyři hodiny a nebude kam si sednout, zádům by to ani trochu nepomohlo.
